„Podle dovolatele soudy nižších stupňů dostatečně neposoudily, zda je možné jednání obviněného kvalifikovat jednak jako zvlášť závažný zločin přijetí úplatku, jednak jako zvlášť závažný zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, tedy v jednočinném souběhu,“ shrnul stěžejní námitku ve zveřejněném stanovisku pátý senát Nejvyššího soudu.

Dbalý ve svém dovolání poukázal na komentář k trestnímu zákoníku, který jednočinný souběh těchto dvou trestných činů vylučuje. Měl být proto podle obhajoby potrestán pouze za korupční jednání při zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, což by znamenalo ve výsledku mírnější trest. K podobnému závěru dospěl v jiném případu před třemi lety také Nejvyšší soud.

Jenže pátý senát se tentokrát se svými kolegy neztotožnil. Ba naopak. „Respektování dříve uvedeného výkladu by znamenalo v této věci nedůvodné privilegování obviněného, které by bylo obtížně obhajitelné,“ píše se v jeho stanovisku. Podle něho se mohou použít oba trestné činy zároveň, korupce se navíc jeví jako společensky škodlivější, jelikož není ani opřena o platné smlouvy.

Postihy za korupci

Pátý senát Nejvyššího soudu se tak odchýlil od právního názoru, který se již během rozhodovací praxe uplatil v jiném senátu. A to je i důvod, proč se Dbalého případ nyní přesunul k velkému senátu trestního kolegia tvořenému devíti soudci. Jejich úkolem nyní bude alespoň částečně vyjasnit postihování korupce nyní i do budoucna.

„Problém vyplývá primárně z neujasněné koncepce postihu korupce na více místech v trestním zákoníku (…). Je proto třeba se znovu zamyslet nad výkladem jednotlivých ustanovení a jejich vztahů,“ píše se k tomu dále ve zdůvodnění pátého senátu. Ten se ohledně případu sešel celkem osmkrát, než rozhodl, poprvé to bylo letos v květnu.

Podle Martina Richtera z katedry trestního práva Univerzity Karlovy jde přitom o „krok, který je zdravý a se kterým počítá zákon.“ „Z dosavadní rozhodovací praxe vyplývalo evidentně pro pana Dbalého něco příznivého, tento tříčlenný senát si ale myslí, že to není na místě, takto to vykládat, a tak je to potřeba změnit, aby to dovolání mohli zamítnout,“ popsal.

Není to přitom častý postup, avšak vítaný. „Je dobře, že když soudci vidí, že se jim nehodí něco, co řekl jejich kolegové před nimi, tak že to raději postoupí většímu plénu, aby rozhodlo, aby bylo jasné, na co se lze v této zemi spoléhat a co platí, jinak by v tom byl nepořádek a systém nebyl předvídatelný,“ doplnil Richter.

Dbalý podal dovolání k Nejvyššímu soudu v prosinci 2021. Snažil se tak zvrátit verdikt Vrchního soudu v Praze, který ho poslal za korupci na deset let za mříže a nařídil propadnutí veškerého majetku. Podle lékaře byl trest nepřiměřený a vycházel z nesprávného posouzení věci, a tím mělo dojít i k porušení jeho práva na spravedlivý proces.

Dbalý mimo jiné namítal, že se „odvolací soud věnoval selektivně pouze některým důkazům, ostatní přehlížel a nijak na ně nereagoval.“ Opět se snažil zpochybnit věrohodnost svého deníku, ve kterém psal o úplatcích i kokainu. Podle lékaře mělo jít spíše o autorské dílo s prvky fikce, navíc se prý nezkoumalo nakolik byly záznamy ovlivněny nadužíváním drog.

Kristýna Guryčová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít