Sdružení černých pasažérů bojuje v Bratislavě proti drahému jízdnému
Skupina cestujících se v Bratislavě rozhodla, že nebude platit za špatné služby dopravního podniku. Jezdí proto zásadně načerno, navzájem si pomáhají při placení pokut a revizory znají nazpaměť. Morální dilema neřeší. Inspirace na Slovensko přišla ze zahraničí. Zatím ale nejde o masový jev, organizovaných černých pasažérů jsou jen desítky.
Jízdenky jsou podle nespokojených Slováků tak nestydatě drahé, že není ostuda si je nekoupit. Petra z Bratislavy si sice jízdenku před nástupem do MHD kupuje, nechá ji ale skoro vždy nepoužitou.
„Vždy jdu do autobusu s cílem jet na černo, vždy mám ale s sebou lístek jistoty a když je potřeba, tak ho použiji – když se mi někdo zdá podezřelý, když mám pocit, že nastupují revizoři. Když pospíchám, tak si cvaknu lístek i předem,“ vysvětluje.
Zpravodaj Českého rozhlasu na Slovensku Vojtěch Berger se zajímal o motivy profesionálních černých pasažérů
Podobně je na tom další profesionální černý pasažér Ivan. Stejně jako Petra patří do sdružení Tribus.
„Možná to není sympatické, ale jednoduše když stoupají ceny a tak dále, tak toto je způsob, jakým si to trochu vynahradit, protože já ještě taky studuji a přitom pracuji. A když mám například dohodu, tak co já si tam vybojuji, nějakou vyšší mzdu nebo co? Tam se nepohnu. To znamená, že když si chci někde ušetřit, tak musím očesat některé náklady,“ svěřuje se Ivan.
Tribus má webové stránky s mapou rizikových zastávek i fotkami revizorů. Členové sdružení přispívají měsíčně do společného fondu, ze kterého se pak hradí případné pokuty dopravnímu podniku. Jedna přijde na 40 eur.
Dlouhé čekání na zastávce
Petra jezdí systematicky načerno asi rok a půl. „Dospělácká obyčejná tramvajenka je pro mě značně drahá a i s těmi pokutami se mi to vyplatí. Bylo to 80 euro na rok a půl. Roční tramvajenka stojí 250 eur,“ upozorňuje.
Jak dodává Ivan, nejde jenom o peníze, ale také o špatný poměr mezi cenou a kvalitou. Klasická hodinová jízdenka stojí v Bratislavě asi 22 korun. Frekvence spojů je ovšem mnohdy malá a cestování se zbytečně protahuje. Řada lidí raději sází na auto, jenže tak zase vznikají dopravní zácpy. Ivan si proto řekl, že na MHD nerezignuje, bude ale jezdit zadarmo:
„Já právě že podporuji veřejnou dopravu. Myslím si, že by proto měla být co nejvíc otevřená každému, aby byla co nejpoužitelnější. I aby měla nějaký koncept. Ne jako tady, že stojíte dvacet minut na zastávce.“
Morální stránka věci ho prý vůbec netrápí. „Já to beru tak, že nějaký exekutor, když vyhodí z domu nějakého člověka, taky se nestará o to, jestli bude mít kam jít. A dopravní podnik když zvyšuje cenu, že se neptá na to, jestli já na to mám peníze. Tak já se nedívám na to, jestli to trápí dopravní podnik, že přijde o 70 centů za moji jízdu,“ říká s úsměvem.
Podobné hnutí jako bratislavský Tribus podle Ivana funguje v mnohem masovějším měřítku třeba ve Švédsku.
