Zmocněnkyně ukrajinského prezidenta pro práva dítěte Darja Herasymčuková pro Český rozhlas nedávno popisovala, že úřady identifikovaly několik způsobů, jakými se únosy dětí odehrávají. Můžeme je rozvést?
Určitě. Ruská armáda na ovládaná území odváží například děti, jejichž rodiče zabila a nezbyli jim žádní opatrovníci. Další taktikou je násilné odebrání dětí okupačními orgány. K tomu může dojít třeba při domovních prohlídkách nebo na kontrolních stanovištích v okupovaných územích, což víme i od dětí, jež se nám podařilo zachránit.

Mohu k tomu uvést jeden příběh. Žena, matka tří dětí, zemřela, a opatrovnicí se stala jejich babička. Každou minutu se děti bály, kdy ruští vojáci přijdou. Když u nich zastavilo jejich auto, děti oknem utekly do kukuřičného pole. Babičce vyhrožovali, že pokud nepřijme ruský pas a nezaregistruje se, aby i děti dostaly ruské občanství, odvezou je do sirotčince.

Dalším postupem je také separace během takzvaných filtračních procesů, kdy v nastalém chaosu děti od rodičů oddělují s tím, že ti se o ně nedokážou postarat nebo došlo k jejich zatčení či zmizení. Dále také tvrdí, že podmínky na příslušných územích jsou nevyhovující a nutí rodiče posílat děti „kvůli zdraví a bezpečnosti“ na různé ruské tábory.

Děti v Rusku často zůstávají až půl roku i déle a úřady je přesvědčují, že je rodiny nechtějí a tím pádem jim mohou dát status sirotka a umístit je do některé z ruských institucí či vojenských akademií. Máme případy dětí, které ze zmíněných táborů odvezli právě do podobných zařízení připravujících je na armádu.

Podařilo se vám některé z dotyčných dostat zpět?
Ano. Nejdříve je odvezli do oněch převýchovných táborů nebo „na prázdniny“ a odtamtud do vojenských akademií. Máme zprávy, především o sirotcích, z nichž udělali ruské vojáky a poslali je i do zákopů. Moskva dokonce hromadně přemisťuje děti z různých dětských domovů i internátních škol.

Ukrajinské úřady uvádí, že když Rusové daná zařízení obsadili, odmítli možnost děti evakuovat na území ovládaná Kyjevem a místo toho je odvezli do Ruska. Podařilo se nám ale evakuovat 24 sirotčinců z různých území blízko bojových zón a zpět na Ukrajinu dostat i děti – sirotky z internátních škol, které po okupaci ukrývaly náhradní rodiny.

Co vám nezletilí, které Rusko takto na boje připravovalo, říkali? Co popisovali?
Že to bylo hrozné. Nutili je nosit uniformu, zpívat ruskou hymnu, mluvit pouze rusky a oslavovat Rusko. Každý den je také vyučující i noví pěstouni učili, jak být Rusové a jak se připravovat na válku proti Západu.

Strategie: rusifikace

Ruské úřady některým dětem, hlavně při adopcích, mění jména a data narození, rozsáhlejší analýzu o tom přinesl třeba deník The Financial Times. Co všechno ještě pro zkomplikování návratu dětí dělají?
Od Vladimira Putina mají jasně nařízeno, aby děti přeměnily v Rusy. Všem jim dají nové pasy. Mimo to před třemi měsíci vláda vydala legislativu, že každý, kdo se ještě identifikuje jako Ukrajinec a nepřišel si pro ruský pas, má okupované území opustit, nebo jej násilně deportují. Realita je taková, že když jste Ukrajinec a ruský pas nemáte, mohou vás zatknout, vyslýchat, použít detektor lži a mučit. Znamená to totiž, že odmítáte poslouchat ruský režim.

Mykola Kuleba

Je sociálním a politickým aktivistou a bývalým zmocněncem prezidenta pro práva dětí. Za svou práci získal několik ocenění, je celosvětově uznávaným odborníkem na ochranu a obhajobu dětských práv.

Vede také nevládní organizaci Save Ukraine (Zachraň Ukrajinu), která pravidelně koordinuje záchranné mise k navrácení deportovaných ukrajinských dětí z Ruska. Zároveň evakuuje nejzranitelnější obyvatelstvo z válečných oblastí, k čemuž provozuje několik center, kde osobám vysídleným válkou poskytuje pomoc.

Jak se vám přes to všechno daří děti v Rusku vůbec dohledat? Jak jsme nastínili, úřady často mění jejich osobní údaje a neví se, kam je umístily…
V Save Ukraine k tomu máme speciální oddělení, které pomáhá s vyhledáváním jejich polohy a identifikací. Navážeme, nicméně velmi omezenou, komunikaci. Nemůžeme děti vracet po tisících, protože Rusko informace tají a jak říkáte, mění jim údaje.

Může trvat dlouho, než se nám je podaří dostat zpět na Ukrajinu, vzpomeňme si na Polsko a děti unesené německou armádou (za druhé světové války). Často říkám, že válka bude pokračovat do doby, než všechny děti vrátíme domů.

O co přesně Rusku s jejich přesuny jde?
Když jim dají ruské občanství a umístí je do pěstounské rodiny, argumentují tím, že už nejsou Ukrajinci. Připomeňme si ještě jednou druhou světovou válku, kdy Němci z Polska i dalších zemí děti násilně odváželi a některé z nich se staly součástí nacistické armády.

Putin na to jde stejně. Chce z nich mít Rusy a vojáky. Také je třeba brát v potaz, že se Rusko ocitlo v hluboké demografické krizi, a dívky mu tak zase rozením nových dětí mají pomoci.

Takový ruský Lebensborn?
Ano. Jde o novou ruskou ideologii, o posilování ruského vlastenectví, nacionalismu. Proto chtějí z našich dětí udělat Rusy, použít je jako válečný nástroj a militarizovat pro budoucí konflikt se Západem.

Zeptáte-li se jakéhokoli ruského vojáka, jenž ještě před deseti lety býval ukrajinským dítětem pocházejícím například z Donbasu nebo Krymu, nyní zajatého v ukrajinském vězení, řekne vám, že u nás bojuje proti Západu. Učili je to v „nových“ školách v okupovaných oblastech.

Putinova strategie spočívá v rusifikaci celé generace. Pod ruskou správou je 1,6 milionu dětí, na dvacet procent dětské populace je nyní válečnou kořistí. To není zanedbatelné. Pro mě jde o genocidu, především tu kulturní, neboť Moskvě jde o změnu jejich identity.

Zpět na Ukrajinu

Co vám děti říkají o tom, co u ruských pěstounů zažily? A jak moc složitá je pak jejich opětovná integrace do ukrajinské společnosti?
Pobyt v Rusku popisují jako období neustálého tlaku na to, aby svůj ukrajinský původ zcela odmítly, a to od aspektů, jako jsou jazyk nebo vlajka, po ty závažnější, kdy jim pěstouni či úřady tvrdí, že je jejich biologičtí rodiče nechtějí. Musí snášet psychickou manipulaci i strádání po fyzické stránce.

Pokud jde o jejich reintegraci, v souvislosti s návratem čelí výzvě se od toho všeho oprostit. Musíme s nimi zacházet odborně a jít směrem kombinace péče o duševní zdraví, vzdělávání, podpory a přijetí v komunitě.

Může trvat měsíce, než děti začnou zase klidně spát, beze strachu mluvit a přestanou se ohlížet přes rameno. Dané reakce vidím v našich centrech, kdy opravdu mají flashbacky, jsou traumatizované. Pořád ale máme naději. Děti jako Kira, Saša nebo Ilja byly po návratu tiché a bázlivé, už jsou ale i schopné o tom, čím si prošly, nahlas mluvit. Se správnou podporou děti mohou opět nalézt svou identitu a vrátit se k dětství.

Není pro ně ale mluvení na veřejnosti opravdu těžké? Jedna věc je to popisovat rodičům, příbuzným, druhá i takto veřejně...
Máme děti, které nejsou schopny mluvit ani se svými blízkými, s psychology, čemuž samozřejmě rozumíme. Takové procesy trvají dlouho. Někdy nás ale jiné, jež si návratem k ukrajinské identitě, do běžného života, prošly, žádají, aby mohly své příběhy převyprávět.

Zejména dospívající chtějí pravdivě popsat, co se jim dělo, a moci tak zachránit životy svým vrstevníkům stále pobývajícím v Rusku. Jsou to jejich hlasy, a i proto je prosíme, aby danou část svého života předávaly dál. Někdy se mnou i cestují do zahraničí.

‚Rusko oběť, Západ agresor‘

Ještě bych se zastavila u pár čísel. Kolik dětí, alespoň podle oficiálních údajů, zatím Rusko do země odvleklo? A jakou část se podařilo vrátit zpět?
Na okupovaných územích žije zmíněných 1,6 milionu dětí. Téměř polovinu z nich odtamtud násilně přesunuli do Ruska a nemáme žádné zprávy o tom, kolik nezletilých tam je bez doprovodu. Něco jsme si v roce 2023 mohli vyslechnout od (zmocněnkyně ruského prezidenta pro práva dětí) Mariji Lvovové-Bělovové, kdy uvedla, že zaregistrovali 744 tisíc dětí, což je polovina těch žijících na Krymu, na Donbasu a tak dále.

Zaregistrovali je po vypuknutí plnohodnotné invaze. Každopádně tedy nemáme přesné údaje o dětech bez doprovodu nebo těch, jimž například v Mariupolu či jinde zabili rodiče. Zatím se nám podařilo zachránit přes šest set dětí, z nichž mnohé jsou sirotky, a únosům zabraňujeme i prostřednictvím evakuací z bojových zón.

Z oblastí pod ruskou správou je také velmi složité získávat jakékoli informace.
To ano. Naše vláda identifikovala jen malý počet, přibližně dvacet tisíc dětí. U mnoha z nich ale nemáme žádné zprávy o tom, kde jsou, kolik jich odvezli do ruských rodin nebo dětských domovů, nebo jestli třeba některé z nich padlo jako ruský voják. Musíme ale o všech dětech mluvit, protože Rusko nám je skrze okupaci ukradlo a uneslo.

Máte o současnou nejmladší ukrajinskou generaci strach?
Velmi. Víme, na co tím Putin míří. Bojíme se, že po vymývání mozků mnohé děti uvěří, že Ukrajina je jejich opravdovým nepřítelem a musí proti ní a Západu, za svobodu Ruska, bojovat. Říkají nám, že právě to je ve školách v Rusku a na okupovaných územích učí, tedy že agresorem je Západ a Rusko obětí.

Na Putina i Lvovovou-Bělovovou je vydán mezinárodní zatykač. Jak by se podle vás měl svět v zabránění únosů ukrajinských dětí více angažovat?
Věříme, že i děti budou součástí mírových jednání a že Ukrajina a její spojenci se ve svém úsilí spojí a podaří se jim děti najít, mluvit s nimi a povědět jim o válce a jejich deportaci pravdu. Kremelská propaganda je totiž přesvědčuje, že je zachránila před nacisty a Západem a oni v Rusku budou moci žít normální život.

Jana Stuláková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít