Putinovo okolí má na prezidenta stále slabší vliv. Je izolovaný a nikomu nevěří, hodnotí analytik
Ruský prezident Vladimir Putin se před invazí na Ukrajinu obklopil silovými složkami, ty jej ale neúspěchy na bitevních polích zklamaly. I v důsledku toho jeho okolí ztratilo velkou část dřívějšího vlivu. Server iROZHLAS.cz přináší přehled nejvýznamnějších mocenských hráčů v Putinově okolí. Nejvíce oslabila dvojice přímo zodpovědná za vojenské vedení invaze – ministr obrany Sergej Šojgu a vrchní velitel armády Valerij Gerasimov.
„Putin se hodně rozhoduje sám bez toho, aniž by věci probíral a konzultoval. Nechce slyšet oponenturu,“ řekl před dvěma měsíci pro iROZHLAS.cz bývalý velvyslanec v Rusku Petr Kolář.
Putinův ‚nový feudalismus‘ si zaháčkoval oligarchy. Nevzepřou se kremelské mašinerii, míní odborník
Číst článek
Během invaze vliv Putinova okolí na něj ještě výrazně oslabil. „Když mu dlouhodobě říkali, že vojenská operace na Ukrajině nebude problém, ale Rusko se najednou dostalo do takovéto obrovské krize, tak Putin zákonitě ztratil část důvěry ve své poradce a nejbližší spolupracovníky,“ říká analytik Pavel Havlíček z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).
Výsledkem je, že je Putin osamocenější, je stále více plný nedůvěry a velmi pečlivě si vybírá své poradce.
V duchu logiky agenta KGB se drží osvědčené strategie. Kremelské elity drží v nejistotě, aby nebylo jasné, kdo má být jeho potenciálním nástupcem, korunním princem, pokud vůbec v takových intencích uvažuje.
„Drží si je od těla. Pokud by měl jednoho či dva výrazně blízko u těla, pro Putina samotného by to bylo velmi nebezpečné. Zvlášť v této době, kdy se spekuluje o možném palácovém převratu,“ upozorňuje Havlíček z AMO.
Kremelské mocenské kruhy
- Sergej Lavrov
- Sergej Šojgu
- Valerij Gerasimov
- Nikolaj Patrušev
- Alexandr Bortnikov
- Sergej Naryškin
- Dmitrij Medveděv
- Viktor Zolotov
Sergej Lavrov
Ministr zahraničí Sergej Lavrov Rusko reprezentuje navenek. Diplomatickou kariéru započal dnes 72letý politik již ve službách Sovětského svazu a resortu zahraničí šéfuje už osmnáct let.
Plní roli hlásné trouby Putinova režimu. Podle analytika Havlíčka je důležitý tím, že na mezinárodní půdě komunikuje ruské kroky vůči Ukrajině. „Posunul se do pozice obhájce něčeho, co je naprosto neobhajitelné, a v tomto smyslu přitvrzuje i ve svém slovníku a vyjádřeních pro mezinárodní média. V tomto je klíčovým kanálem,“ připomněl Lavrovovy výroky poslední doby.
Lavrov: Třetí světová válka by byla jaderná a zničující. Aktivace jaderných sil byla reakce na postup Západu
Číst článek
Před dvěma týdny způsobil poprask vyjádřením, že „největší antisemité bývají Židé“, že Adolf Hitler měl židovskou krev a že Izrael podporuje „neonacistický režim“ v Kyjevě.
Putin se za Lavrovova slova v telefonátu s izraelským premiérem Naftalim Bennetem omluvil. Sám prezident se v posledních letech staví do čela ruské zahraniční politiky, Havlíček o Lavrovovi proto v březnu pro iROZHLAS.cz řekl, že se „jakožto silový hráč uvnitř Ruska z hlediska svého vlivu vytrácel“.
Invaze na Ukrajinu a stále trvající válka ale Lavrovovu pozici do velké míry zrestaurovala, podle Havlíčka je nyní jeho hlavním úkolem komunikace s Čínou nebo Indií. „Lavrov se je snaží zmobilizovat a udržet na ruské straně nebo alespoň jako neutrální hráče. Aby se nepřiklonili k západnímu výkladu a sankcím,“ vysvětluje analytik.
V tomto smyslu se tak během posledních týdnů Lavrovova pozice zviditelnila a narostla. Podle Havlíčka ale nemůžeme mít iluze o jeho reálném mocenském postavení. „Není tím, kdo by přijímal rozhodnutí. Je ve druhém nebo až třetím ranku Putinových nejbližších spolupracovníků, přestože k němu má poměrně blízko.“
Sergej Šojgu
Ministr obrany Sergej Šojgu byl před invazí jedním z Putinových nejbližších. Byl prezidentovým oblíbencem, oba pojily přátelské vazby, jezdili spolu například na lovecké a rybářské výpravy na Sibiř a často se Šojgu objevoval ve výčtu případných Putinových nástupců.
Šojgu je také zářným příkladem zkostnatělé ruské vlády. V ministerských pozicích sedí již od roku 1991 a byl si blízký i s Putinovým předchůdcem v prezidentském úřadu Borisem Jelcinem.
2:42
Otec ruské privatizace Čubajs upadl v nemilost. Postavení Surkova nebo Šojgua není jasné
Číst článek
Zatímco s vojenským obsazením Krymu v roce 2014 byl Putin spokojen, aktuální invaze na Ukrajinu s Šojguovou pozicí zahýbala opačným směrem. Podle experta na východní Evropu Havlíčka zažívá v posledních týdnech turbulentní období. Spekulovalo se o tom, že má zdravotní potíže nebo že upadl v nemilost vládce Kremlu.
„Z jeho dřívější silné mocenské pozice uvnitř Kremlu jsme viděli posun do pozice, kdy neměl být ukazován po boku Vladimira Putina, z nejrůznějších důvodů byl stahován z veřejného prostoru,“ popisuje.
„Ruské federaci se vojensky nedaří a on je jedním ze dvou hlavních viníků. Zodpovídá za to, že je ruská armáda ve světě zesměšňovaná a otevřeně se mluví o velké úrovni amatérismu a korupci. To vše padá na ramena Sergeje Šojgua a mělo to vliv na to, že již dnes není jedním z Putinových nejbližších oblíbenců,“ doplňuje Havlíček.
Šojgu se dlouhou dobu neobjevil na veřejnosti, minulý týden už ale opět stál po Putinově boku na vojenské přehlídce v Moskvě. Na ní ale chyběl Valerij Gerasimov, Šojguův blízký spolupracovník a vrchní šéf ozbrojených sil Ruské federace.
Valerij Gerasimov
Nejvýše postavený muž ruské armády zřejmě od začátku invaze ztratil ještě více vlivu, moci a důvěry než Šojgu.
Jeho absenci na přehlídce hodnotí Havlíček jako vzkaz a jasný symbol. „Takhle to zkrátka v Kremlu občas chodí – o pozici daného politika nebo mocenského hráče vypovídá, jak moc je ukazován na veřejnosti a jak si ho hlava státu připouští k tělu. A Gerasimov je teď v nemilosti jako spoluviník vojenských neúspěchů.“
Generál Gerasimov je považován za spolutvůrce koncepce hybridní války, byť různí západní experti pochybují o tom, že by šlo o strategického vizionáře.
V čele generálního štábu ruské armády působí od roku 2012 a dlouhodobě patřil do blízkých kruhů prezidenta Putina. Znát se mohou ještě z časů společného působení v sovětské tajné službě KGB.
‚Voják od hlavy až k patě‘ Gerasimov. Z vyšší školy tankového velení až na vrchol generálního štábu
Číst článek
„Je jeho člověkem, chráněncem. Blízký je také Šojguovi,“ řekl pro iROZHLAS.cz Richard Stojar z Centra bezpečnostních a vojenských studií.
Před několika týdny se Gerasimov objevil na bojové linii ve východoukrajinském městě Izjum, podle Stojara mohla mít jeho cesta na frontu za cíl namotivovat vojáky k lepším výkonům.
Ukrajinská agentura Unian uvedla, že byl na místě raněn šrapnelem. Dodnes však není zcela jasné, zda Gerasimov na frontové linii skutečně byl, zda byl zraněn nebo jestli nebyl upozaděn z jiného důvodu.
Podle Havlíčka ale každopádně prokázal, že není schopný zajistit, aby byla operace úspěšná: „V posledních týdnech se proměňovalo velení celé operace, jelikož tam byly obrovské problémy z hlediska koordinace jednotlivých směrů invaze – ze severu, z východu a jihu. Jasně to ukázalo, že Gerasimov není schopný operaci efektivně vést.“
Nikolaj Patrušev
Jestliže lze Šojgua a Gerasimova označit za hlavní architekty invaze na Ukrajinu, je třeba k nim přiřadit i šéfa bezpečnostní ruské rady Nikolaje Patruševa, bývalého agenta KGB i FSB. Ten se z titulu své funkce spolupodílí na rozhodování o mnohých klíčových otázkách.
O tom, že Rusko invazi na Ukrajinu skutečně zahájí, rozhodla podle informací Bloombergu tato trojice v koordinaci s Putinem.
Na rozdíl od Šojgua a Gerasimova si podle Havlíčka Patrušev svou pozici více méně zachoval, je nadále klíčovým Putinovým poradcem, i když i on ztratil alespoň nějakou část důvěry, přece jen plní úkoly související s koordinací ruského útoku na Ukrajinu.
„Dnes se uvnitř ruské elity hraje taková hra, kdo na koho ukáže prstem a kdo se dokáže z problémů vyvinit. Myslím, že Patrušev je v tomto schopný, proto je v lepší pozici než Šojgu nebo Gerasimov,“ domnívá se analytik AMO.
Jeho pozici navíc posilují silné protizápadní a protiukrajinské názory, díky kterým si je s Putinem blízký. Na konci dubna například obvinil Západ a Kyjev, že jejich politika povede k rozpadu Ukrajiny na několik států. Podle agentury Reuters může jít o příklad, jak chce Rusko obhajovat výsledek války a svést případný rozpad Ukrajiny na Západ.
Alexandr Bortnikov
Současný šéf FSB je dalším z Putinových velmi blízkých důvěrníků z časů v KGB. „Putin se vždy k FSB a samotnému Bortnikovovi upínal i proto, že z tohoto prostředí vzešel,“ hodnotí Havlíček.
Podle něj se Putin s Bortnikovem nadále radí, přestože i on musí být v kontextu neúspěchů pod tlakem. „Začíná to být poměrně nebezpečná hra co do úrovně nedůvěry ze strany Putina i k tradičním strukturám, jako jsou tajné služby, na které vždy spoléhal a teď se ukazují jako nespolehlivé,“ podotýká s tím, že byl ruský vládce evidentně špatně informován například o stavu vlastní i ukrajinské armády.
Generál FSB skončil ve vazbě. Měl krást miliardy z tajné části ruského státního rozpočtu
Číst článek
FSB je nadále klíčovou ruskou tajnou službou, která se zabývá zejména stabilizací domácího prostředí. V této souvislosti tak stojí za utahováním šroubů v ruské společnosti. Nejviditelnějším příkladem toho je zavedení a vymáhání trestní odpovědnosti ve výši až 15 let vězení za „dezinformace a lživé zprávy o ruské armádě“.
V období před začátkem invaze se objevovaly zprávy o čistkách uvnitř této tajné služby. V rámci nich se měla FSB zbavit až 150 agentů, kteří se podíleli na rozkrádání prostředků určených pro přípravu invaze.
Další špinavou prací, kterou FSB a Bortnikov vykonávají, je potírání politické opozice. A to i takovými nástroji, jako je otrava. Bortnikov byl kvůli podezření ze zosnování otravy opozičníka Alexeje Navalného Západem sankcionován už dlouho před válkou.
Sergej Naryškin
Šéf ruské civilní rozvědky SVR není v Kremlu ani zdaleka takovým silovým hráčem jako šéf FSB Bortnikov, přestože také pochází z KGB a byl i předsedou Státní dumy.
Podle Havlíčka je jasně vidět, že si ho Putin až tolik neváží. Upozornil na zasedání bezpečnostní rady státu, kde byl Putinem pár dní před invazí ponižován za to, že vyjádřil znepokojení nad plánovanými kroky.
Naryškin se na záznamu ze zasedání viditelně třásl a koktal. Putin mu to neusnadnil a spíše ho při vystoupení dál potupil.
Z dnešního pohledu mu však tato zkušenosti podle analytika AMO paradoxně mohla trochu pomoci. „Celá vojenská operace je neúspěšná a on před ní tehdy varoval. Oproti ostatním, kteří se bili do prsou, jak Ukrajina padne za tři dny, tak mohl část svého kreditu získat zpět,“ domnívá se Havlíček.
Naryškinově pozici také pomáhá, že se jeho služba nezapletla do korupčních afér jako FSB a že se nepodílí na vojenských neúspěších Ruska.
Dmitrij Medveděv
V letech 2008–2012 prezident a v letech 2012–2020 předseda vlády Ruské federace. Dmitrij Medveděv plnil alespoň navenek dlouhá léta roli Putinovy pravé ruky. V posledních dvou letech byl ale upozaděn. Plní „jen“ roli zástupce šéfa bezpečnostní rady státu.
Od začátku invaze jako by se ale začínal vracet, minimálně rétoricky.
„Zčásti dnes dělá podobnou práci jako Lavrov – prosazuje tvrdou rétoriku, která na jednu stranu ruské kroky vysvětluje a na druhou stranu prezentuje katastrofické scénáře,“ vysvětluje Havlíček, jak se z dřívějšího ekonomického liberála stal tvrdý konzervativní bijec.
KOMENTÁŘ: Proč se Putin zbavil věrného spojence Dmitrije Medveděva?
Číst článek
Analytik AMO to vysvětluje jako soutěž některých částí Putinových kruhů o to, kdo se vyviní z chyb a kdo se Putinovi nejvíce zalíbí. Medveděv se tak z pozice silného mocenského hráče propadl do role člověka, který podle Havlíčka bude „vykonávat co Putinovi na očích vidí. Je tím, kdo dnes udělá cokoliv, protože už mu zbyla jen loajalita, nic víc nemá.“
Silní kremelští hráči si bývalého prezidenta neváží za to, že tradičně patřil do jiného mocenského tábora, který postupem času ztratil vliv. Podle analytika AMO už mu zbylo jen přímé spojení na Putina, díky čemuž získal post zástupce šéfa bezpečnostní rady. Nejde však o funkci, v níž by měl šanci o čemkoliv rozhodovat nebo zásadním způsobem ovlivňovat.
Od začátku invaze se Medveděv díky svým tvrdým výrokům hned několikrát dostal do titulků světových médií. Například výzvou, aby Rusko znovuzavedlo trest smrti, když už opustilo Radu Evropy. „Takové výroky by před nějakou dobou jistě nepronesl. Sám jim nevěří a ani si nemyslím, že by byly z jeho hlavy. Jen se jimi snaží zalíbit carovi nahoře mocenského žebříčku,“ dodává Havlíček.
Viktor Zolotov
Důležitou osobou v Kremlu je také bývalý Putinův bodyguard Viktor Zolotov, který nyní řídí ruskou národní gardu Rosgvardia. Ta posledních šest let plní roli jakési pretoriánské gardy, která slouží přímo Putinovi a stará se o jeho bezpečí.
V kontextu narůstající nedůvěry vůči všemu a všem a paranoie, která obchází Kreml, Zolotovova role vzrůstá. Podle Havlíčka je ale silně nepravděpodobné, že by kdy získal reálnou politickou moc.
„Jde o člověka, který slouží, ne o silového hráče,“ dodává.
