• S 28 miliardami dolarů býval Oleg Děripaska devátým nejbohatším člověkem na světě a nejmajetnějším Rusem. Dnes už ale disponuje „pouze“ 1,7 miliardy dolarů. O peníze ho připravila finanční krize i sankce.
• Byť ho ruský prezident v minulosti veřejně potupil, jde o jednoho z Putinových nejbližších. Krátce po invazi na Ukrajinu ovšem vyzýval k ukončení války.
• 57letý oligarcha čelí americkým sankcím, v posledních týdnech se přidaly i britské a unijní. Kolabující byznys mu zachránila právě Putinova přízeň.
• Platil za krále obchodu s hliníkem. Dnes mimo jiné vlastní i podíl ve stavební firmě Strabag, která působí i v Česku.

profil Praha 5:00 23. dubna 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Rád cvičí jógu, je extrémně fit. Je to velmi inteligentní člověk, je ale rozpolcený mezi lásku k Západu a to, že je do velké míry ruským ideologem a romantickým vlastencem,“ řekl deníku The Guardian zdroj z oligarchova okolí. „Nemyslím si, že je bůhvíjakým Putinovým fanouškem, je ale skrz na skrz ruským patriotem.“

Nejznámější oligarcha plný tajemství. Abramovič byl blízký Jelcinovi i Putinovi, proslul díky Chelsea

Číst článek

V době rozpadu SSSR bylo Děripaskovi 23 let, rychle se ale zorientoval a využil příležitostí doby. Prakticky ihned po absolvování vysokých škol začal se svým prvním byznysem, založil obchodní společnost VTK, která se věnovala obchodu s cennými kovy a postupem času si v ruském kovoprůmyslu 90. let budoval stále silnější pozici.

Jako další ruští oligarchové pohádkově zbohatl na privatizaci státních koncernů, konkrétně hliníkárenských závodů. Od vykupování akcií od dělníků se dostal až do čela fabriky v Sajanogorsku a posléze ji celou ovládl. Bývá tak i díky tomu označován za vítěze „hliníkových válek“ o rozhodující vliv v dříve státních podnicích.

Děripaskův rychlý vzestup se zřejmě znelíbil části konkurenčních byznysových kruhů provázaných s organizovaným zločinem, a tak na něj byl v roce 1994 spáchán neúspěšný atentát.

Ani to ale Děripasku nezastavilo. Základem jeho bohatství se stal akronym RUSAL, který skrývá název v roce 2000 založené firmy na těžbu a výrobu hliníku Russkij aljuminij. Tu ve zmíněném roce dali dohromady s dalším oligarchou Romanem Abramovičem. O tři roky později Děripaska Abramovičův podíl odkoupil a stal se vládcem tohoto hliníkárenského gigantu.

Politické krytí

Z dělnické rodiny ruským miliardářem. Co má za sebou oligarcha ze sankčního seznamu Alexej Mordašov?

Číst článek

Skutečným „hliníkovým králem“ se stal o další tři roky později, kdy dokázal domluvit trojstrannou fúzi RUSALu s ruským konkurentem Sualem a švýcarským Glencorem. Výsledná firma se pod názvem United Company Rusal stala největším producentem hliníku na světě s kapacitou čtyř milionů tun ročně.

Už od začátku svého podnikání měl Děripaska mocné politické přátele. Ve druhé polovině 90. let se jako jeden z nejmladších ruských boháčů stal součástí pověstné Jelcinovy „rodiny“, což byla neformální skupina oligarchů s vlivem na vládní politiku. Část „rodiny“ po Putinově nástupu svou moc ztratila, Děripaska ale ne. Velmi dobře vycházel s oběma prezidenty.

V letech 2001-2018 byl ženatý s Polinou Jumaševovou. Skrze ní byl v příbuzenském vztahu s bývalým ruským prezidentem Borisem Jelcinem. Polinin otec byl Valentin Jumašev, Jelcinův zeť a poradce.

Když se v roce 2018 rozváděli, získala Polina akcie v hodnotě 440 milionů dolarů.

Pro správu svých podnikatelských aktivit založil Děripaska v roce 1997 investiční skupinu Bazovyj element (BaseElement), která spravuje řadu bank, pojišťoven, aerolinek, stavebních firem, zemědělských farem či automobilek. Jmenovitě RUSAL, pojišťovnu Ingosstrach, energetickou firmu EuroSibEnergo, automobilku GAZ či Kuban agroholding.

Je také menšinovým vlastníkem hliníkárenského závodu Kombinat Aluminijuma Podgorica (KAP). Jde o kontroverzní fabriku, který byla dříve chloubou černohorského průmyslu, podle občanských iniciativ jde ale o „největší privatizační aféru“ v zemi, kdy Rusové podnik vyplenili a sotva platili daně.

V roce 2008 byl Děripaska podle Forbesu nejbohatším Rusem s 28 miliardami dolarů a devátým nejbohatším podnikatelem na světě, velmi mu pomohl nárůst cen kovů před ekonomickou krizí.

Pád z vrcholu

Finanční potíže pro Děripasku začaly ihned s vypuknutím světové finanční krize na podzim 2008. Byl nucen se – často se ztrátou – zbavit podílů v mnohých svých akvizicích.

Podle listu The Moscow Times čelil Děripaska „velkým problémům s obstaráním hotovosti“. Velké nákupy v minulosti financoval z půjček, které měl najednou problém refinancovat. Šlo dokonce o jednoho z nejvíce „přeúvěrovaných“ ruských podnikatelů.

Putinův ‚oblíbený oligarcha‘ Usmanov. Potrpí si na luxus, zbohatl na igelitkách a spoluvlastnil Arsenal

Číst článek

Závazky RUSALu vyšplhaly až na šestnáct miliard dolarů a brzdily tak další rozvoj a vůbec fungování společnosti. Děripaskovo pouto s Kremlem však bylo dostatečně pevné a i přes problémy se od něj Putin neodvrátil, získal naopak překlenovací úvěr.

RUSAL dostal v půjčkách od ruských státních bank miliardy dolarů. I tak ale musel Děripaska prokázat velmi dobré vyjednávací schopnosti, aby si uchoval kontrolu nad hliníkovým gigantem.

S problémy se potýkala i jeho banka Sojuz, kterou na čas předal státnímu kolosu Gazprom, aby nezkrachovala. O podobném osudu se mohlo jen zdát regionální letecké společnosti Aviakompanija Kubaň, která musela vyhlásit bankrot. Nestačila totiž splácet leasing na letadla.

Tvrdé dopady krize se u Děripasky projevily mimo jiné přesunem z pozice nejbohatšího Rusa až na konec první desítky i tím, že podle Izvestiji jeho dluhy dvakrát převyšovaly reálný majetek.

Z ekonomických problémů se Rusal dostal na jaře 2010, kdy se vrátil k zisku. „Loňský rok byl jedním z nejobtížnějších pro světovou ekonomiku, komoditní trhy a obzvlášť pro hliníkárenský průmysl,“ uvedl tehdy Děripaska.

Vlastní také mimo jiné ruskou automobilku GAZ, která do roku 2010 vyráběla vozy Volha. Koupil i britskou LDV Vans.

V minulosti měl zájem své portfolio rozšířit i o podíly v automobilkách Rover, Jaguar, Chrysler či Volvo. Zadařilo se mu až s americkou GM, kde si koupil pět procent akcií za 900 milionů dolarů.

Sankční bič

Mračna se nad oligarchou začala stahovat opět v dubnu 2018, kdy byl zařazen na sankční seznam USA v souvislosti s vyšetřovaným ruského vlivu na americké volby 2016.

Životní cesta ruského miliardáře Potanina. Hraje hokej s Putinem a nyní kličkuje před sankcemi

Číst článek

Agentura AP totiž v roce 2017 zjistila, že pro Děripasku před lety pracoval bývalý šéf volebního štábu tehdejšího prezidenta USA Donalda Trumpa Paul Manafort. Pro oligarchu vypracoval strategii, která měla ve prospěch Putina ovlivnit politiku, obchod i zpravodajství v USA, Evropě a ostatních postsovětských republikách. V roce 2006 za tuto činnost zinkasoval deset milionů dolarů.

Z nejhorších škod po amerických sankcích však dokázal Děripaska po pár měsících vybruslit. Jeho RUSAL sice zažil velký propad, americká vláda ale oznámila, že sankce na Děripaskovy firmy odvolá, pokud se nad nimi vzdá kontroly. To udělal, rezignoval na post ředitele RUSALu, odstoupil z představenstva a snížil svůj podíl ze 76 procent pod 50.

Na sankčním seznamu Spojených států figuruje už čtyři roky, na britském přes měsíc. A otázky vzbuzovalo Děripaskovo relativně dlouho úspěšné kličkování před sankcemi Evropské unie.

Postihy své osoby kritizuje s konstatováním, že už dávno nemá k Putinovi tak blízko. Navíc je od začátku války na Ukrajině jedním z mála exponovaných Rusů, který agresi odmítá a vyzývá k mírovým jednáním.

„Jsem stále přesvědčen, že nejlepším a jediným řešením, jak zastavit toto šílenství na Ukrajině, je okamžité příměří a mírová dohoda, co možná nejdříve to bude v lidských silách,“ uvedl na twitteru. Doplnil také, že důsledkem války budou nepředstavitelné a těžko omluvitelné ekonomické škody. Dává si však pozor, aby nekritizoval Putina osobně.

Děripaska ale podle kritiků z války profituje minimálně tím, že jeho automobilový koncern GAZ plní zakázky i pro ruskou armádu. Vinu navíc přičítá i americkému prezidentovi Joe Bidenovi, kterého kvůli jeho výrokům obvinil z rozdmýchávání konfliktu.

7. dubna se RUSAL stal první ruskou firmou, která veřejně vyzvala k řádnému a nestrannému vyšetření válečných zločinů v ukrajinském městě Buča a zároveň i vyzvala k ukončení celého konfliktu. Už o den později však Děripasku Evropská unie přeci jen na své sankční seznamy doplnila.

V době, kdy neměl víza do USA, cestoval na diplomatický pas, což byl důkaz jeho úzkého sepětí s Kremlem. Po území států EU se až do sankcí mohl volně pohybovat díky kyperskému občanství, které získal v roce 2017. Děripaska jeho pořízení vysvětlil „potřebou neustálého cestování po světě“.

V posledních týdnech se stáhl do Turecka, které se stalo útočištěm pro řadu ruských oligarchů, kterým se zavřely možnosti na Západě, ale zpět do Ruska také nechtějí.

Děripaskova superjachta Clio plující pod vlajkou Kajmanských ostrovů má s největší pravděpodobností namířeno skrze Bospor do Soči.

Vztah s Putinem

„Ano, mám Putina rád. Dává příležitost lidem, kteří jako on jen neslibují, ale skutečně něco dokážou. Když nastupoval, mnozí mu nevěřili, ale teď už každý ví, kdo je to Vladimir Putin,“ řekl Děripaska. Podle něj Putinovi už teď patří významné místo v dějinách.

Finanční krize však vztahem obou mužů otřásla. Když nezaměstnaní ve městě Pikaljovo v roce 2009 na severozápadě země zablokovali silnici a upozornili tak na svou situaci po uzavření místní cementárny, o dva dny později na místo přijel sám Putin a před televizními kamerami vedení fabriky přirovnal ke švábům a Děripasku přiměl k okamžitému opětovnému rozběhnutí výroby.

Při podpisu dohody o znovuotevření továrny a uhrazení nevyplacených mezd následně Putin oligarchu opět veřejně ponížil. Zjevně rozrušeného miliardáře se nejprve zeptal, jestli smlouvu již podepsal. „Ano, už jsem podepsal,“ odvětil Děripaska.

„Ale já tu váš podpis nevidím. Pojďte to podepsat,“ vychutnával si ho tehdy Putin a ještě ho po podpisu upozornil: „A to pero mi vraťte!“

Od té doby se ale Děripaskovi podařilo si svou pozici v Kremlu opět napravit. Západní země jej proto označují za velmi blízkého Putinovi.

Děripaskovu blízkost Kremlu prokázala i svatba prezidentova mluvčího Dmitrije Peskova, který se v srpnu 2015 oženil v Soči s olympijskou šampionkou v krasobruslení Taťjanou Navkovou. Svatba se konala v nejdražším černomořském hotelu Rodina patřícím Děripaskovi, který také celou slavnost platil.

Luxus po celém světě

V rámci amerických sankcí mu úřady zmrazily dvě nemovitosti v New Yorku a jednu ve Washingtonu.

Představují ‚pukliny‘ Putinova režimu. Klíčové otázky a odpovědi k sankcím proti ruským oligarchům

Číst článek

Pětipatrový dům na Upper East Side na Manhattanu si pořídil za 42,5 milionů dolarů a na opačné straně Manhattanu ve West Village třípatrový dům za 4,5 milionu. Ve Washingtonu to bylo sídlo vybavené sedmi ložnicemi a jedenácti koupelnami poblíž centra města. Za ně zaplatil 15 milionů dolarů.

Globe and Mail v roce 2011 popsal Děripasku jako plachého a ne „nápadně okázalého“ muže, který sám sebe považuje za patriota. Už v té době přitom ale vlastnil daču za Moskvou s vlastním malým lyžařským svahem.

Nemovitosti vlastní i v Tokiu, patří mu čtyři vily na Sardinii, jedna v Saint-Tropez, horský hotel v Rakousku, byt v Paříži i luxusní komplex v Černé Hoře.

Deník The Guardian jej popsal jako anglofila, což není mezi ruskými oligarchy vzácná věc, mluví plynně anglicky, byť s přízvukem. Jeho chloubou byla nemovitost na prestižní londýnské adrese jen kousek za Buckinghamským palácem v hodnotě 20 milionů dolarů.

Toto honosné sídlo na Belgrave Square 5 v polovině března obsadili londýnští squatteři, kteří z balkonu nad vstupními dveřmi vyvěsili vlajku s nápisem: „Tento objekt byl osvobozen“. Než byla skupina odvedena policisty, oznámila, že budova by měla sloužit jako centrum pro uprchlíky.

Squatteři také dodali, že jde o „odporně nóbl“ dům, který je nepatřičně veliký. „Je obrovský. Ztratil jsem se ani nevím kolikrát. Je tam tolik nepotřebných místností, je tam kino, spousta drahých obrazů,“ řekl novinářům jeden z protestujících.

Děripaskova mluvčí po incidentu uvedla, že dům nepatří oligarchovi, ale členům jeho rodiny.

Kromě toho v Anglii vlastnil Děripaska i rozsáhlou nemovitost Hamstone House ve stylu art deco uprostřed golfového hřiště ve Weybridge v hrabství Surrey jihozápadně od Londýna. Jde o opravdové panství s pěti ložnicemi, tělocvičnou, saunou, tenisovým kurtem a vyhřívaným bazénem.

Česká stopa

Děripaska se dlouhá léta soudně přel s PPF Petra Kellnera o podíl v Ingosstrachu, jedné z hlavních ruských pojišťoven. Byl většinovým 60% vlastníkem, v roce 2007 ale od minoritního akcionáře Alexandra Mamuta koupila téměř 40% podíl PPF Investments, což Děripaskovi vadilo, jelikož měl o podíl sám zájem.

1:48

Dopravní podnik dokončil geologický průzkum pro metro D. Podívejte se na první tunely a chodby

Číst článek

Oligarcha se proto snažil podíl PPF zmenšit zvýšením základního kapitálu společnosti. Kellnerova společnost se domáhala účasti na řízení a kontroly hospodaření. Spor nakonec skončil tím, že od PPF podíl získala italská pojišťovna Generali.

Nezanedbatelný přesah má Děripaska do Česka i skrze stavební firmu Strabag. V roce 2007 v ní získal 30% podíl, Strabag se už před touto akvizicí zaměřoval na trh střední a východní Evropy, po vstupu ruského oligarchy získal zakázky v Soči či na stavbách prestižních hotelů v Moskvě a Petrohradě či na dálnicích a tunelech.

V Česku získává stavební firma veřejné zakázky a dotace, jež v celkovém objemu dosahují desítek milionů korun.

Česká odnož rakouské firmy například staví část pražského metra D, primátor Zdeněk Hřib (Piráti) proto žádal vládu o opatření, které by zamezilo tomu, aby oligarcha získal část výnosů ze stavby.

Strabag v Česku staví i některé úseky dálnic, podle šéfa Ředitelství silnic a dálnic Radka Mátla ale oligarchovo spoluvlastnictví stavbu neohrožuje: „Strabag přistoupil k několika krokům, aby pana Děripasku maximálně odstavil. Dostali jsme garanci, že nedosáhne na dividendu, čímž zjednodušeně řečeno nedosáhne na žádné finance například z veřejných zakázek.“

Zřejmě i kvůli tomu, že ve Strabagu vlastní Děripaska menšinový podíl, se přímo stavební firmy sankce netýkají. Rakouské vedení Strabagu už oznámilo, že své aktivity v Rusku přerušuje a Děripaskovi nevyplatí dividendy.

Jakub Grim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít