Po 17. listopadu 1989, kdy byli v Praze studenti na vzpomínkovém pochodu zmasakrováni příslušníky Sboru národní bezpečnosti, bylo klíčové, jak tyto informace dostat k lidem.
„Buďme hrdí na to, co jsme dokázali, dokázali jsme to jako my občané naší republiky. Nikdo to za nás neudělal, nikdo to nepřipravil,“ říká Michael Kocáb v Záletech Aleny Zárybnické.
Jít na náměstí v menším městě je větší odvaha než v Praze. To chce kuráž, říká Zdeněk Svěrák. V rozhovoru pro Radiožurnál popsal, jak při revoluci v Litoměřicích burcoval dělníky.
Sedm osob, každá z jiné části Česka, různého věku a s různým životním pozadím. Ale přestože každý z nich v dnešním světě považuje za důležité něco jiného, sdílejí stejné hodnoty a touhy.
Dnes ti, kteří se označují za jediné demokraty a elitu, znovu chtějí společnost „ochraňovat“. Používají tytéž metody jako komunisté. Taky mluví o zlu a hrozbě, řekl předseda ANO Andrej Babiš.
Na Národní třídě nebyli mrtví a příslušníci komunistických ozbrojených složek tam do lidí nestříleli. Zákrok však byl brutální a mnozí si z něj odnesli dlouhodobé trauma.
Události 17. listopadu zůstávají těžkou politickou otázkou, myslí si soudce Cepl. „Když se sešel projekt Blaničtí rytíři, aby se daly dohromady vzpomínky z Národní třídy, tak byl hned napaden,“ říká.
S rostoucím odstupem od listopadu 1989 se do hodnocení současného a minulého režimu a jejich srovnání stále více promítají i jiné vlivy. Například osobní zkušenosti Čechů i hodnocení současnosti.
„Zajímavá událost byla, že se objevily anonymní dopisy, které byly adresovány Václavu Havlovi a Daně Němcové, od kohosi, kdo tvrdil, že se chce na paměť Palacha upálit,“ popisuje historik Tomek.
„Nejsme v katastrofických číslech, ale cítíme extrémní vystrašení do budoucna. Nevíme, kam jdeme, česká společnost očekává, že co bude dál, bude už jen horší,“ popisuje nálady ve společnosti Hořejš.
„V 90. letech začal nový velký příběh a idea pokroku byla polita živou vodou. Měli jsme daný horizont a dobře se nám z něj žilo, byli jsme ukotvení,“ vysvětlila filozofka Tereza Matějčková.
„Mladí si myslí, že moje generace si odnesla to nejlepší a jejich vyhlídky jsou horší než ty naše. A to je špatně,“ zdůrazňuje historik Timothy Garton Ash.
„Jsem rád, že byla oceněna práce celého Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných,“ řekl ve speciálním vysílání Radiožurnálu disident Jan Litomiský, který večer převezme Cenu Paměti národa.
„Společnost je z historie nepoučitelná. V politice se trochu vracíme do první republiky, kdy politické strany vládnou, ale je otázkou, jestli mají nějaké hodnoty,“ podotkl historik pro Radiožurnál.
Jeden listopadový den v roce 1989 nastartoval cestu Česka a Slovenska ke svobodě. A to i k té ekonomické. Jak si v ní stojíme? Promítá se do současnosti totalitní minulost?
„Dnešním mladým bych vzkázal, aby se hlavně zajímali o historii, aby četli – ne pamflety na internetu, ale odbornou literaturu. Pak se dají hůř ovlivnit všelijakejma populistama,“ říká Karel Dvořák.
František Kincl zastával funkci federálního ministra vnitra zastával do prosince 1989. Kincl ve čtvrtek oslaví 82. narozeniny. Posudek jeho duševního stavu vypracovala Psychiatrická nemocnice Bohnice.
To skutečné peklo přichází se změnou režimu, kdy se realitou pražských Romů stane každodenní násilí, diskriminace, rasismus a v některých případech i vraždy.
O velkoformátovou publikaci zachycující více než 100 let československé historie si můžete tento týden zahrát v pravidelné soutěži serveru iROZHLAS.cz.
Zásah proti demonstrantům na Národní třídě si vyžádal téměř 600 zraněných. Tehdy nově vzniklé Občanské fórum téměř okamžitě spustilo rozsáhlé vyšetřování s rozpačitými výsledky.
Existuje jeden unikátní zvukový záznam se Zdeňkem Svěrákem, který byl pořízen 17. listopadu 1989 večer. Zatímco se na Národní třídě lámaly dějiny, Svěrák v Gongu vyprávěl o Obecné škole či politice.
Češi si připomínají události sametové revoluce z roku 1989. Po celé zemi probíhali demonstrace a připomínkové happeningy. Středobodem dění je pražská Národní třída.