Představa nové spravedlivé války, kterou by Rusko vedlo proti svým sousedům a někdejším vazalům, se do ruských škol začala opatrně vkrádat už po anexi Krymu.
Podle Inozemceva je nejpravděpodobnějším scénářem postputinského fungování Ruska přeskupení současných elit, k němuž dojde, až Putin z jakéhokoli důvodu odejde z politiky.
Válka na Ukrajině se střídavými úspěchy na obou stranách i nadále pokračuje. V Rusku sílí podezření, že se v zemi chystá další masivní vlna mobilizace.
Zřetelných cest se v tuto chvíli nabízí hned několik. Mohou například podepsat smlouvu s ruským ministerstvem obrany a rozplynout se v nekonečných řadách ruské armády.
Ukrajina neměla, nemá a nikdy mít nebude dobyvatelské aspirace. Pro ni ovšem námořní trasa přes Bospor a Dardanely dál znamená nejdůležitější obchodní cestu, a to především pro zemědělskou produkci.
Děl, munice a obrněných transportérů dostala země původně v zásadě dost. Ženijní výbavy i taktických protivzdušných střel už bylo méně. A ještě horší situace nastala s tanky.
Přes celkový úspěch v plynové válce EU s Kremlem však nemůžeme s podobnými výsledky automaticky počítat i letos. Ochota dotovat ceny energií může vyvanout, dosavadní jednota unijních zemí povolit.
Když Šojgu se svým běloruským rezortním kolegou Chreninem v Minsku smlouvu o rozmístění ruských nestrategických jaderných zbraní v Bělorusku podepisoval, uštědřil běloruskému vůdci studenou sprchu.
Nedávná návštěva běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka v Moskvě u příležitosti Dne vítězství 9. května vzbudila velkou pozornost především tím, že známý chlapák tentokrát viditelně nebyl zdráv.
Není se čím chlubit, čehož ironickým důkazem je jediný tank, jenž po Rudém náměstí projel – historická T-34, která byla symbolem někdejšího skutečného sovětského vítězství nad hitlerovským Německem.
Federální služba výkonu trestu ani předtím nevynikala humánním zacházením, ale po začátku válečných akcí se změnila ve fašistickou organizaci, která páchá zločiny proti lidskosti na běžícím páse.
Libor Dvořák, komentuje protesty v Tbilisi, jimž se podařilo dosáhnout stažení návrhu skandálního zákona. O zahraničním vlivu, naznačil, jaké mohou být postoje demokratické části společnosti.
Se skutečně odvážnou představou přišel známý a respektovaný ruský politolog Abbas Galjamov. Vyslovil názor, že v Rusku nazrávají předpoklady… pro vojenský puč.
Před ruským vpádem na Ukrajinu se po schůzce Vladimira Putina a Si Ťin-pchinga rozeznělo proslulé prohlášení o „přátelství obou zemí, které nemá hranic“. Toto přátelství dnes již své hranice nachází.
Důvody ochoty podvolit se jsou jasné: strach z režimních sankcí, netečnost, nevíra v to, že na Ukrajině se vede opravdová plnokrevná válka, přesvědčení, že „když se musí, tak se musí“.
Britský politolog upozorňuje na to, že dnes, kdy Putin stále ještě sedí v Kremlu, se Rusko nezadržitelně sune k autoritářství, které bude už zanedlouho možné považovat za vyloženě totalitní.
Rusko anektovalo čtyři ukrajinské regiony. Jak už několikrát upozornil ruský prezident Vladimir Putin, jeho země bude tato teritoria bránit „všemi prostředky, které máme k dispozici“.
V Putinově prohlášení zaznělo, že Rusko na Ukrajině nebojuje s ukrajinskou armádou, ale s celým společným Západem, popisuje komentátor ČRo Libor Dvořák.
