Další Putinova prohra – Kazachstán odmítá osud Běloruska
Dvoudenní zasedání Eurasijské ekonomické unie, ovládané Ruskem, přineslo mimo jiné zajímavou výměnu názorů mezi běloruským prezidentem Alexandrem Lukašenkem a jeho protějškem z Kazachstánu – tamní hlavou státu Kasym-Žomartem Tokajevem. Toho Lukašenko vybídl, aby se jeho země zapojila do Svazu Ruska a Běloruska. Prý by tím Kazachstán získal přístup k jaderným zbraním.
Tady přičiňme malou poznámku: Když ruský ministr obrany Šojgu se svým běloruským rezortním kolegou Chreninem v Minsku smlouvu o rozmístění ruských nestrategických jaderných zbraní v Bělorusku podepisoval, zároveň běloruskému vůdci uštědřil studenou sprchu.
Oznámil totiž, že příslovečný jaderný knoflík k těmto zbraním zůstane v Moskvě.
Prezident Kazachstánu Tokajev proto nezůstal Alexandru Lukašenkovi nic dlužen.
Diktátorův návrh označil za „žert“ a pokračoval: „Myslím si, že něco takového naprosto není nutné, protože existují i jiná integrační sdružení – především třeba právě Eurasijská ekonomická unie. Nu, a pokud jde o jaderné zbraně, tak ty Kazachstán rozhodně nepotřebuje.“
U toho však Kasym-Žomart Tokajev rozhodně nezůstal a v pár přesně volených slovech popsal, co je to v podstatě dnešní Svaz Ruska a Běloruska: „Toto soustátí v podstatě existuje podle principu ‚dvě země – jeden stát‘. A dokonce i ty jaderné zbraně jsou tu jedny pro dva.“
Čínský deštník
K těmto Tokajevovým slovům jeho tiskový mluvčí Želdybaj dodal, že „Kazachstán dnes rozhodně do žádného svazového státu vstupovat nehodlá a už vůbec se nechystá něco takového aktivně vytvářet“.
Rusko začalo s přesunem nestrategických jaderných zbraní do Běloruska, oznámil Lukašenko
Číst článek
Tato verbální přestřelka mezi prezidenty dvou postsovětských států může sice působit až poněkud panoptikálně, ale dokumentuje jednu velmi podstatnou věc: Zatímco běloruský vazal Moskvy Lukašenko je o státnické otěže definitivně připravován, jeho kazašský kolega Tokajev přímo v Moskvě mluví, ale hlavně viditelně uvažuje v intencích, jaké si Kreml ještě docela nedávno právě ve středoasijském prostoru neuměl představit.
Jeho možná až nečekané nezávislosti si povšimli četní novináři a politologové, kteří jsou přesvědčeni, že vysvětlení je prosté: říkají mu „čínský deštník“.
Je zcela evidentní, že právě Peking hodlá Moskvu v roli mocenského hegemona v tomto prostoru vystřídat – a jak ukazuje právě popsaný příklad, už se tak děje.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Ruský plyn zase teče do Česka. Hodnotová politika platí jen do doby, než přijde první sousto
Petr Honzejk
ATACMS nad Ruskem – a ty druhé rakety
Libor Dvořák
Češi jsou s vývojem po roce 1989 stále nespokojenější, Petr Fiala věří na zázraky
Apolena Rychlíková
Předpokládané překvapení – ICC vydal zatykače na Netanjahua a Gallanta
Jan Fingerland