S tím, jak budou ledovce tát a hladina moří stoupat, posune se i jakási čára ponoru v místech, kde se ledovcové štíty přesouvají do moře. Kvůli tomu pak bude led odtávat ještě rychleji.
Tlustohlavec je ryba žijící ve velkých hloubkách a pro vědce je záhadou. Nemá skoro žádnou svalovou hmotu a po vytažení z vody se změní v rosolovitou hmotu.
Za těch 13 let čekání na druhého Avatara se ukázalo, že na tomhle filmařském písečku si je ochoten hrát jenom James Cameron. A ten si očividně vystačí sám se sebou – tak trochu světu navzdory.
Asi třetina jezer na světě je z našeho pohledu modrá. „Voda absorbuje červené spektrum světla, modré se převážně odráží,“ vysvětluje biochemik Marek Cebecauer.
„Moje kniha je stejně tak o jazyku jako o klimatické změně. O tom, jak věci nechápeme a jak výraz okyselování oceánů, použitý poprvé před 14 lety, nemá dnes žádný kulturní obsah,“ říká Magnason.
Stovky až tisíce metrů pod mořskou hladinu je voda nebezpečně studená a málo okysličená. Přesto se někteří predátoři do těchto vod vydávají. Proč to dělají?
Z dlouhodobého hlediska teplá voda zabraňuje minerálům dostat se k povrchu a redukuje počet malých ryb, které slouží jako potrava. Je tedy pravděpodobné, že počet tuňáků se bude v budoucnu zmenšovat.
Oceány pokrývají 70 procent povrchu Země. Z této plochy je ale zmapováno jen 23,4 procenta. Lepší mapy mořského dna přitom pomáhají při navigaci a ochraně přírody.
Oči těchto měkkýšů mají místo čoček zrcadla, pomocí kterých zaostřují světlo. Je možné, že osvětlená místa upřednostňují kvůli úkrytu před predátory nebo snazšímu hledání planktonu.
V roce 2020 lidská činnost vypustila více než 34 miliard tun oxidu uhličitého - pokud jsou tedy prognózy správné, oceány by mohly zachytit víc než polovinu ročních globálních emisí skleníkových plynů.
Oteplování oceánů už dosáhlo bodu, za kterým není návratu. Život nejen v oceánech tak už nikdy nebude stejný, jako před desítkami let, dokazuje to nová americká studie.
Nová studie popisuje, jak odpadky, které pokrývají přibližně 1 579 893 kilometrů čtverečních, osídlili živočichové a rostliny, které se normálně vyskytují na pobřeží.
Časté hurikány společně se stoupající hladinou oceánů představují pro souostroví stále větší ohrožení. Aby se místní domy nezaplavovaly, stojí na pilířích.
Keporkak potápěče Michaela Packarda pozřel zřejmě omylem. Podle odborníků se podobné případy nestávají. „Je to jako kdyby vám při jídle vlétla do pusy moucha,“ reagoval biolog.
Odpadky připlouvají z amerického kontinentu a z lodí mezinárodních rybářských flotil. Mořské proudy odpadky dotlačí až na pláže ostrovů, které jsou na seznamu UNESCO pro svou unikátní faunu.
Třem čtvrtinám druhů žraloků přitom hrozí vyhynutí. „Je to zlé. Až se mi chce brečet. Jestli to takhle půjde dál, všechny je nezachráníme,“ řekla mořská bioložka Melissa Christina Márquezová.
Žraloci jsou lovení kvůli masu, ploutvím nebo oleji z jater, který se používá třeba v přípravcích na zvlhčování pleti. Lidé podle National Geopraphic každoročně zabijí na 100 milionů žraloků.
Samostatný podmořský pilíř se nachází na okraji Velkého bariérového útesu. Dosud nebyl zanesený na žádné mapě a přitom je vyšší než většina mrakodrapů světa.
Zástupci souostroví se domnívají, že malé ostrovní země doplácejí na jednání velkých rozvinutých států, které jsou největšími producenty skleníkových plynů.
V posledních pěti letech byla podle nashromážděných dat průměrná světová teplota o více než jeden stupeň Celsia vyšší, než v době před průmyslovou revolucí.
Zatímco předchozí modely využívaly satelitních snímků, kde nadmořskou výšku zkreslovaly vysoké budovy a stromy, vědci Climate Central získali data za pomocí umělé inteligence, která údaje opravila.