Oceány ztrácí teplotní paměť. Přichází o místa, kde se dosud držela místa s teplou i studenou vodou
Oceány ztrácejí některé své stálé vlastnosti, na které se vědci mohli spolehnout při nejrůznějších předpovědích. O každoročně stejně teplých nebo chladných místech v mořských vodách vědci mluví jako o „paměti“ oceánu. Ta je teď podle nich kvůli globálnímu oteplování v ohrožení. A jak předpovídají, do konce tohoto století pravděpodobně zmizí nadobro.
V oceánech se dají každý rok najít ve stejné oblasti místa s teplejší nebo studenější vodou. Vědci o této podobnosti a o tomto opakování teploty oceánů v určitých místech mluví jako o jejich paměti.
Poslechněte si všechny vědecké reportáže. O tom, že asi prožijeme léto bez covidu, v zimě ale přijde další vlna. O chovu želv nádherných, nutrií a mývalů. O Sardinii, kterou devastují miliardy sarančat. O projektu Poslední adresa. Provází Lucie Vopálenská
Odborníci z Havajské univerzity a z Farallonského institutu v kalifornské Petalumě teď ve studii, která vyšla v časopisu Science Advances, varují, že o tuto schopnost většina světových oceánů přichází. Podle vědců za to může oteplování způsobené člověkem a s dalším nárůstem koncentrací skleníkových plynů bude tato změna v oceánech patrnější.
Analýzou povrchové teploty mořské hladiny vědci zjistili, že za zmírající paměť oceánů může tenká vrstva relativně teplé vody hned u hladiny. S vyšší teplotou vody a vzduchu se tato vrstva stává více mělkou a zároveň méně schopnou si podmínky oceánu pamatovat.
Pozor na ančovičky
V takovém oceánu se vědcům hůře předpovídá i to, jak se bude dařit mořským živočichům – nejen komerčně významným rybám. Takovou je například ančovička neboli sardel peruánská.
„Ančovičky v jižnějších místech nebo huňáčci ve vyšších zeměpisných šířkách hrají klíčovou roli v ekosystémech, protože tyto druhy obsahují obrovskou biomasu a zabezpečují v ekosystému celou řadu funkcí,“ vysvětluje biolog a ekolog z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd Karel Janko.
V obřím množství se ančovička neboli sardel peruánská loví v Tichém oceánu u pobřeží Peru. Váže se na ni velký počet dalších organismů, kteří se ančovičkami živí, ať už jsou to delfíni, tuňáci nebo třeba lachtani. Jde o takzvaný klíčový druh. Lov těchto nutričně výživných rybek v peruánských vodách tvoří 15 procent světového rybolovu a podstatná je tak i pro člověka, vysvětluje biolog a hydrobiolog Adam Petrusek z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy:
„Je to opravdu dominantní ryba tohoto ekosystému, která žere plankton. Je článkem mezi hodně malými věcmi ve vodě a těmi velkými. Predátoři ančoviček mohou být velcí mořští predátoři, anebo třeba mořští ptáci. Ale stejně tak jsme predátoři my lidé, respektive lokální rybáři.“
Oceány se ohřívají
Oceány byly v loňském roce nejteplejší v historii měření. Teplotní rekord mořských vod tak padl už po šesté v řadě.
„Když je tepleji, voda obsahuje výrazně méně rozpuštěného kyslíku, než když je studenější. To vidíme i v létě u nás v rybnících, kdy řada organismů má v těchto teplých vodách problém přežít,“ doplňuje Karel Janko.
Velrybí trus je hnojivo, zjistil německý vědec Smetacek. Umělé výkaly by mohly zachránit planetu
Číst článek
Vědci z Univerzity v Kielu nedávno zkoumali právě u pobřeží Peru sedimenty rybích fosilií z velmi teplé doby meziledové. Země měla tehdy – před víc než sto tisíci lety – teplejší klima, než zažíváme v současnosti, a také voda v oceánu byla asi o dva stupně Celsia teplejší než nyní. Bylo v ní tak méně kyslíku, což energeticky bohatým a výživným ančovičkám nesvědčilo, a proto je nakonec vytlačily menší a odolnější druhy ryb.
Ekosystém tak ztratil rovnováhu a to muselo nutně vést i k tomu, že ubylo i velkých ryb, mořských ptáků i některých savců.
„Když se změní podmínky ekosystému, překročí se hranice, kdy nějaký klíčový druh může přežít. A tady se to stalo sardelím,“ říká Karel Janko a dodává, že v teplejších vodách klíčové ančovičky nebyly schopné efektivně soutěžit s malými konkurenty, kteří je najednou ve své četnosti přerostli.
„Tím pádem ale mají velký problém veškeré další trofické vrstvy ekosystému navázané na tyto ančovičky, protože přicházejí o značný zdroj potravy a živin,“ uzavírá Janko s tím, že studie vědců z Kielu pro nás může být varováním.
