V čem je vývoj na Slovensku poučný pro všechny vlády v Česku
Příští volby do Sněmovny budou v říjnu 2025 a zbývající čas bude velmi důležitý nejen pro vládu Petra Fialy, ale pro demokracii jako takovou. Populisté a autokrati ve východní Evropě, tedy například Viktor Orbán, Jaroslav Kaczynski a Robert Fico se totiž k moci nedostali vojenským převratem, ale v regulérních volbách. V nichž porazili demokraty.
Nebo ti jim dokonce vládu přinesli na stříbrném podnosu, jako se to stalo nedávno na Slovensku a zatím s nejhoršími následky před lety v Maďarsku.
Proto bude práce Fialova kabinetu v následujících třinácti měsících důležitá nejen pro pět koaličních stran a jejich výsledky ve volbách. Významně také ovlivní kvalitu demokracie a solidnost vlády pro občany v Česku na roky, možná desetiletí.
Viktor Orbán získal v parlamentních volbách v roce 2010 ústavní většinu, což mu umožnilo změnit základní pravidla včetně těch volebních a vybudovat v Maďarsku autoritářský režim oligarchů propojených s mocí. Klíčové volby přitom nevyhrál díky geniálnímu programu, ale kvůli naprostému selhání do té doby vládnoucích socialistů. „Lhali jsme ráno, lhali jsme večer,“ přiznal jejich šéf Ferenc Gyurcsány. Především ale vlády socialistů přivedly Maďarsko do hrozivé ekonomické situace.
Vzkazy občanům
Roberta Fica na Slovensku po vraždě Jána Kuciaka občanské protesty přinutily odejít z čela vlády a odepsali ho i jeho spolustraníci. Jenže po volbách 2020 se stal premiérem Igor Matovič a převedl nevídanou přehlídku neschopnosti, nenávisti a destrukce. Nezvládl pandemii covidu, politická scéna se rozpadala vinou toxického premiéra.
Fico dělá strašně nebezpečnou politiku. Aby si udržel popularitu, musí stále přidávat pod kotel, říká Weiss
Číst článek
A Slováci si před předčasnými volbami vloni na podzim řekli, že Fico je sice asi okrádal, ale aspoň kompetentně vládl. Což sice není pravda, ale ve srovnání s Matovičem byl opravdu ve svých minulých vládách příkladným státníkem.
Jenže s novou mocí Fico aktuálně ničí právní stát, zastrašuje občanskou společnost, soudce, policisty, novináře, otáčí zahraničněpolitickou orientaci Slovenska na východ. Před pár dny Fico řekl, že výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 je mementem pro dnešek, kdy se opět prosazuje „politika jediného správného politického názoru a každý, kdo projevuje suverenitu a odvahu, stojí před nevybíravým tlakem vyspělých demokracií a hrozbou izolace“.
Přirovnat byť jen takto ruské tanky a mrtvé v ulicích k dnešní EU a NATO je nejen vrcholně nevkusné, ale poškozuje to česko-slovenské vztahy.
Ne, v české politice se naštěstí nevyskytuje žádný Robert Fico, natož některé další karikatury politiků v jeho aktuální vládě. Ale vývoj u sousedů naléhavě připomíná, jak tenká je hranice mezi relativně slušně fungující zemí s právním státem, a systémem válcování pravidel a ničení demokratických institucí.
Igor Matovič a Ferenc Gyurcsány ke zničení té hranice výrazně přispěli. Některé kroky Fialovy vlády sice nedosahují jejich selhání, ale například aktuální utajený způsob jednání o rozpočtu, málo financí na veřejné služby v něm i nepovedená digitalizace stavebního řízení vzbuzují obavy.
Jsou to totiž vzkazy občanům, zvlášť těm nespokojeným, že je vlastně jedno, jaký typ politiky budou volit, tak proč to tentokrát nevyzkoušet třeba s hlasateli pevnější ruky nebo zastánci vystoupení Česka z Evropské unie.
Autor je šéfredaktor deníku Právo
Americké volby rozhodne volební účast v klíčových státech
Jiří Pehe
Írán, nebo Izrael? Kdo je Kremlu blíž?
Libor Dvořák
Trump a jeho Baby boomers, nebo Musk?
Tereza Zavadilová
SOCDEM má novou šéfku. Překřičí Maláčová ANO?
Petr Fischer