Serhij Staruško a jeho kolegové jednoho dne začátkem března zrovna končili ranní redakční poradu, když před sídlo jejich regionální mediální společnosti přijela ruská vojenská vozidla.
„Díky reorganizaci se pluk očišťoval od radikálních elementů,“ říká pro iROZHLAS.cz analytik. Je podle něj ale důležité zmínit, že už od počátku byla ve skupině menšina zástupců krajní pravice.
O tom, jak Rusko využívá propagandu k získání přízně jak doma, tak za hranicemi a jak se lidé, kteří jí podlehli chovají, se rozepsal komentátor Českého rozhlasu Libor Dvořák.
„Bylo dobré si uvědomit, že mezi těmi 150 tisíci učiteli jsou lidé, kteří dezinformacím z nějakého důvodu věří,“ poznamenal v rozhovoru ředitel Pražského inovačního institutu Bohumil Kartous.
„Země má vysokou míru gramotnosti, lidé hodně čtou a vzdělávají se, na tom se odolnost dobře staví. Finská společnost je taky hodně založená na konsensu,“ říká Markus Kokko z centra HybridCoE.
Obhajují a podporují ruskou invazi. I na ně ale dopadají sankce. Ve službách Kremlu tvrdě kritizují „prohnilý“ Západ, Putinovi propagandisti si ale často jeho výhod sami užívají.
Maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi se v minulosti podařilo výrazně omezit vliv nezávislé novinařiny. Jaká je aktuální situace? Radiožurnálu odpovídala šéfredaktorka nezávislého serveru Telex.hu.
Měsíc trvající válka na Ukrajině proměnila nejen západní svět, ale proměňuje i samotnou Ruskou federaci. „Ruská společnost není rozhodně připravena na dlouhou a krvavou válku,“ uvádí rusista Příhoda.
„Mluví tak, aby mu rozuměl úplně každý, nejen diplomaté. A hraje na emoci kamarádství,“ hodnotí v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz odbornice na strategickou komunikaci Denisa Hejlová.
„Jestli před půl rokem měly ty úspěšné kanály nižší tisíce členů, tak dnes se dostáváme ke dvaceti tisícům,“ popisuje v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz výzkumník Josef Šlerka.
Blokování webů a ruských státních médií, případně upozornění na možnost trestního stíhání za schvalování invaze na Ukrajinu – to vše vede k přesunu dezinformační scény na méně viditelné platformy.
Dva roky staré záběry z konfliktu v Sýrii, výbuchu v libanonském Bejrútu nebo starého ukrajinského filmu. I tato videa se objevují na internetu jako „záběry z války na Ukrajině“. Jak je rozpoznat?
„Jsou to nástroje nepřátelské vlády. Opatření bylo v tuto chvíli namístě,“ tvrdí poradce premiéra pro oblast médií Michal Klíma. Naopak redaktor Deníku N Petr Koubský o správnosti kroku pochybuje.
Válka na Ukrajině se přelévá na internet. Jak silná je ruská státní propaganda? A můžeme ji úplně vypnout? To ví šéfredaktor serveru Lupa.cz a spolupracovník Českého rozhlasu Plus David Slížek.
„Vyhrožuje jadernými zbraněmi a my přece nenecháme nějaké jeho trolly působit, aby to podporovali. Myslím si, že to je naprosto logické,“ říká předseda Výboru Poslanecké sněmovny pro bezpečnost.
Vláda vyzvala k tomu, aby se k šíření cílených lží a dezinformací pouze nepřihlíželo. Některá sdružení zareagovala na výzvu okamžitě. Jiná jsou zdrženlivější a do budoucna chtějí jasnější pravidla.
„Můžeme být jen rádi, že se našim západním přátelům podařilo Ukrajinu napumpovat pouze konvenčními zbraněmi, aniž by se opovážili dát Kyjevu také pár špinavých jaderných tipů,“ píše RIA Novosti.
Ministerstvo zahraničí varovalo v minulém týdnu před nárůstem počtu dezinformací ke krizi na Ukrajině. Ty se objevují třeba i ve skupinách, které se donedávna orientovaly na téma covidu a vakcinace.
3:20
Moskva / Kyjev||Ivana Milenkovičová, and|Zprávy ze světa|Od stálého zpravodaje
Nevybíravá mluva, výhrůžky a urážky na konto Kyjeva zaznívají ve většině nejsledovanějších publicistických pořadů na obrazovkách ruských státem kontrolovaných kanálů, a to už osm let.
„(Ukrajinské) dobrovolnické prapory cvičí útočnou válku, aby dobyly Donbas, Krym a jižní oblasti Ruska, jako je Rostov na Donu a Kubáň. Jedním slovem – šílenství,“ tvrdí ruský novinář Kiseljov.
V článku „Válka nervů! Jak Západ zvyšuje sázky na Ukrajině“ píše o zesilujícím napětí například ruský list Komsomolskaja pravda. Tvrdí, že „západní politici tlačí Kyjev do opravdové války s Ruskem“.
Poté, co se Charta 77 objevila v západních médiích, začaly noviny, televize i rozhlas zveřejňovat stanoviska, která chartu odsuzovala. Kampaň vyústila dokumentem známým jako Anticharta.