Je div, že za dnešní situace ještě nelámou rekordy v preferencích extremisté
Soudě podle atmosféry na stranických mítincích a diskusích na sociálních sítích zůstává politikem nejvíce štěpícím společnost Andrej Babiš (ANO). Přesto volební průzkumy a modely prozrazují, že jeho hnutí sílí k 31 procentům, zatímco druhá ODS má oproti němu skóre poloviční. Voliči zůstávají věrní SPD a Pirátům, ovšem TOP 09 i Starostové a nezávislí se pohybují kolem pětiprocentní hranice. Lidovci dokonce klesli až k necelým 3,5 procentům.
Podobné sondy vnímejme jen jako orientační. Sloužit by měly zejména partajím, aby věděly, kde přidat, kde ubrat a co jim hrozí.
Lukáš Jelínek: Je div, že za dnešní situace ještě nelámou rekordy v preferencích extremisté
Informace agentury STEM, že kdyby se dnes volilo, připadlo by 116 sněmovních mandátů opozici, by rozhodně osazenstvo Strakovy akademie neměla nechat klidným.
Načrtněme si dva důvody současného stavu. Kousek od nás se válčí. Inflace prudce roste, zatímco životní úroveň se rychle snižuje a nevíme ani, co nás čeká v zimě.
Společnost je stále nervóznější. Někomu leží v žaludku Vladimir Putin, někomu Fialova vláda, dalšímu Babiš, jenž nevynechá jedinou příležitost to soupeřům nandat.
Do karet mu hraje, že opozice může v rámci politického boje preferovat emoce před fakty. A ve hře na city je Babiš přeborník. Četní voliči oceňují už jen ten samotný fakt, že se mezi nimi pravidelně pohybuje, byť třeba za cenu parlamentních absencí.
Předseda vlády a ODS Petr Fiala na cestování času moc nemá. A když, tak spíš po Evropské unii, jíž teď předsedáme. Kdekdo si nadto už zvykl na jeho fádní saka a kamennou tvář. Těžko si představit, že by pořádal show jako Babiš.
Věcnější přístup
Na mítinky ANO tudíž míří aspoň skalní fanoušci koalice, aby s Babišem v lepším případě diskutovali, v případě horším se pak pokoušeli jeho akce rozbít. Výsledkem je stmelení Babišova voličského jádra.
Almužna chudých milionářů. Vláda vyplatí podporu na energie
Číst článek
Vládní subjekty ze šarvátek nevytěží nic, a to i proto, že jejich elektorát má na politiku a její aktéry přísnější metr. Odtud také živoření menších koaličních stran, jejichž reprezentanti už stihli mnohé zklamat.
Pakliže ANO vzkvétá zásluhou pravidelného přihnojování emocemi, tak ODS a její spojenci by naopak měli přirozeně těžit z výsledků vládní politiky. Jenže ouvej, ono jich moc není. Vysvětlit to lze, vždyť doba je zlá a úkolů příliš.
Avšak solidně zvládaného evropského předsednictví se nenajíme a přešlapování kabinetu při vymýšlení pomoci občanům po půl roce od vypuknutí války už právem zaráží. Zvlášť když jiné evropské země reagovaly rychleji, například cenovou regulací.
Proto se vyhlíželo a vlastně stále ještě vyhlíží, jak si vláda poradí s energetickou krizí. Zatím je to neslavné. Padnout nás prý nenechá. Vedle sociálních dávek bude aktivován i speciální energetický tarif. Nevíme ale v jaké podobě.
Ministři dostanou při jednání kabinetu na stůl listiny s prázdnými kolonkami, do nichž budou vpisovat čísla. Něco jako do sázkového tiketu. Z takto pojatého vládnutí sotva něco dobrého vzejde.
Jak nenahrávat Andreji Babišovi
Číst článek
Do toho slýcháme rady koaličních politiků, jak se máme vybavit teplými svetry. Resort průmyslu a obchodu též připravil pravidla pro vytápění v uzavřených prostorách. Proti nim se podle očekávání začali jako první bouřit poskytovatelé sociálních služeb a zdravotníci, obávající se o kondici seniorů a pacientů.
Do vlády už se pustil i občanskodemokratický šéf Asociace krajů Martin Kuba. Místo sporu o stupně Celsia čekal srozumitelně vyargumentovaný výčet priorit, kdy, kam a jak zajistit přísun energie přednostně.
Tak už to ale u nás chodí. Kde chybí strategie a koncepce, nastupuje pitvání detailů.
Potíž je, že od středopravicového kabinetu si veřejnost slibovala věcnější přístup. Dočkali jsme se váhání kombinovaného s chaosem podobným tomu Babišovu za covidu. Je vlastně zázrak, že za této situace nelámou rekordy v preferencích extremisté.
Autor je politický analytik
Sýrie a Turecko se potkaly na eskalátoru
Jan Fingerland
Svět není černobílý. A neměla by být ani politika
Lukáš Jelínek
Je konopí politickou smrtí?
Julie Hrstková
Jak demokraté dláždí cestu k moci autoritářům a extrémistům
Petr Šabata