Je to jenom pár dní, co se v Rakousku oficiálně ujal vlády nový kabinet lidoveckého kancléře Sebastiana Kurze.

Komentář Praha 14:00 23. prosince 2017 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Za tu dobu stihl nejmladší evropský premiér navštívit Brusel a jednat se šéfem Evropské komise Jean-Claudem Junckerem nebo v parlamentu seznámit poslance s programem své vlády. Ale také již musel řešit první diplomatickou komplikaci.

Izraelská vláda totiž vydala prohlášení, že její členové nebudou v budoucnu jednat se svými rakouskými resortními kolegy, kteří byli nominováni pravicovou stranou Svobodných (FPÖ). Důvodem je kontroverzní minulost některých z nich, včetně výroků, které je možné hodnotit jako antisemitské. 

Kurzovi nezbývalo nic jiného, než to vzít na vědomí a ujistit zahraničí, že jeho vláda navzdory tomu nepřestane usilovat o dialog s Izraelem. Jinak se dá ale konstatovat, že z pohledu ostatních evropských států zatím převažuje při pohledu na mladého rakouského kancléře jistá zvědavost. 

Jak si bude počínat v kruhu ostatních unijních premiérů? Přikloní se na stranu kolegů ze střední a východní Evropy, kteří jsou vůči všemu, co přichází z Bruselu, stále kritičtější? Anebo se bude snažit držet linii předchozích několika rakouských vlád, jež v podstatě sdílely postoje německé kancléřky Angely Merkelové? 

Pokládat si podobné otázky má svůj význam, neboť Rakousko v červenci příštího roku převezme po nějaké době opět na půl roku předsednictví v Evropské unii.

Dvě vize na výběr

Nový kancléř Kurz sice má ještě dost času, aby zformuloval svůj unijní program. V několika rozhovorech, které stihl od svého jmenování do čela vlády poskytnout, již ale naznačil, čeho by pak chtěli Rakušané během šesti měsíců v čele EU dosáhnout.

Kancléř Kurz. Rakousko má novou vládu, v jejím čele je nejmladší premiér v Evropě

Číst článek

Především by rádi zvýšili senzibilitu Společenství pro princip subsidiarity. Jednoduše řečeno, že pravomoci mají být delegovány z národní na evropskou úroveň pouze v případech, kdy je to smysluplné, protože členské státy nějaký úkol kvůli jeho komplexitě samy nezvládnou. 

A naopak, existuje-li něco, co by členské státy zvládly lépe, měly by tyto kompetence získat zpět. Tento princip, na němž se v zásadě dokážou shodnout asi všichni, se objevuje v evropských debatách pravidelně a v určitých vlnách, kdy je skloňován ve všech pádech, aby pak zase na nějakou dobu upadl do zapomnění.

V logice toho, co Kurz dosud prosazoval jako ministr zahraničních věcí, by subsidiarita v současném unijním kontextu znamenala asi především zvýšené úsilí o lepší ochranu vnějších hranic Evropské unie a naproti tomu zrušení jakýchkoli snah o zavedení jednotné azylové a migrační politiky. To by nutně znamenalo i konec uprchlických kvót, v celém středoevropském prostoru značně neoblíbených. 

Ale stejně tak i předběžnou stopku pro vize francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který již od svého zvolení v květnu letošního roku naopak volá po silnější integraci, a to nejenom mezi státy s jednotnou evropskou měnou.

Budou to zřejmě nakonec tyto dvě rozdílné vize, Kurzova a Macronova, jež budou v příštích měsících ležet na stole a z nichž si budou muset Evropané vybrat.

Robert Schuster Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít