Tak to máme jednoho spoutaného člověka, a nad ním dalšího, kterému ten spoutaný kdysi hodně ublížil. Naskytla se příležitost k pomstě, tudíž ji ten ubližovaný chytil za pačesy. Každý se jistě někdy dostal do podobné situace, ale asi se mu to nerozjelo pod rukama tak, jako hrdinovi a dalším postavám v íránském filmu Byla to jen nehoda.

Komentář Cannes 6:30 2. června 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Spoutaný člověk je bývalý mučitel, ten ublížený je bývalý politický vězeň. Navíc si není stoprocentně jistý, zda má pod rukama skutečně krutého vyšetřovatele. Začne tedy objíždět bývalé politické vězně, aby mu totožnost potvrdili. Kam až se dostanou a co s tím vším nakonec?

Vážné téma, ale naštěstí pojaté s humorem a nesmírnou lidskostí. I když říkat tomu komedie se vůbec neodváží ten, kdo film viděl. Spíš absurdní komediální drama, plné překvapení a bez zbytečných scén. Však ty filmové i lidské kvality našla i hlavní festivalová porota festivalu a přisoudila filmu na festivalu v Cannes hlavní cenu, Zlatou palmu.

Připadla tak filmu jasně politicky laděnému, i když sám jeho režisér Jafar Panahi v minulosti říkal, že politickým tvůrcem nazýván být nechce. Ale člověk míní a režimy mění. Režisér se za své postoje proti íránské vládě, kdy hájil demokratické principy a práva žen v islámské zemi, ocital několikrát ve vězení a měl zákaz pracovat i cestovat. Jak se svěřil, na své vězněné kolegy také myslel, když Zlatou palmu v Cannes přebíral.

Výpadek proudu

A letos jste si mohli zvolat – wow, Panahi přijel osobně do Cannes, a dokonce legálně. Po patnácti letech pro něj skončily zákazy a konečně nebylo jeho místo na festivalech prázdné. Osobně mám vzpomínku na to, jak na Berlinale drží holčička v slzách nad hlavou sošku Zlatého medvěda za vítězný film Taxi, který Panahi točil v ulicích Teheránu tajně z taxíku a který byl na festival propašován.

Letošní zákazy canneské se na íránského režiséra naštěstí neuplatňovaly. Například ten, že nesmíte na červený koberec ve velké róbě nebo s vlečkou. Prý to vadí při sledování filmů okolním divákům. Nebo naopak v oděvu, který až příliš odhaluje nahotu. To aby se vrátila červenému koberci důstojnost.

Mission: Cannes, díl 5. Zlatou palmu získává pomsta íránskému režimu od režiséra Panahího

Číst článek

Americká herečka Halle Berryová, členka mezinárodní poroty, prý na zahájení musela rychle nahradit plánovanou róbu za jiné šaty. Nutno dodat, že to jí, ale i jiným filmovým dámám v Cannes velmi slušelo.

Každopádně větší šok než módní zákazy v Cannes způsobil ohromný výpadek proudu skoro po celém jižním pobřeží Francie v poslední festivalový den. Nefungovaly semafory, nefungovaly platební terminály, nefungovalo elektronické zavírání a otevírání dveří.

Ale lidi to spojilo, klevetili společně po chodbách, klevetili na ulicích, i když byli trochu zmatení jak mravenci v mraveništi, kam spadne šiška. V kině zrovna běžel soutěžní film Sirat, když se diváci najednou ocitli v sále ve tmě. Film je obsahově tak temný, že to mohli považovat za režijní záměr.

Výpadek skončil po pěti hodinách a Cannes se opět ponořilo do normálu a hudby na pláži. Diváci se z temnoty většiny letošních filmů, které ukazovaly obraz současného světa, vraceli do normálu zhruba po dvou hodinách. A člověk může doufat, že do optimističtějšího normálu se brzy vrátí i celý současný potemnělý svět.

Autorka je editorka Českého rozhlasu

Martina Vacková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít