Americký prezident už v minulém volebním období proslul výrokem, že clo je krásné slovo. A už tehdy některá cla zavedl, a teď tento tlak ještě zesílil. Zatím není jisté, jestli Donald Trump skutečně myslí všechna navrhovaná cla vážně, a nebo je to jen nástroj nátlaku či politické komunikace.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Celník Trump bojuje proti kapitalismu

Evidentně také vychází z přesvědčení, že cla platí cizí státy, a nikoli domácí spotřebitelé. Jenže je tu něco hlubšího a důležitějšího. Mnohá s ochranářských opatření, která Trump zavedl v prvním volebním období, nechal jeho nástupce Joe Biden beze změny. 

Zdá se tedy, že jde o projev hlubší proměny amerických postojů ve vztahu ke kapitalismu, soutěži, volnému trhu a mezinárodní výměně. Tedy věcem, jak mnozí Američané věřili, které ze Spojených států udělaly bohatou zemi, která byla a dosud je leaderem v řadě oborů.

Více pozornosti to vyvolává v souvislosti s republikány. Ti sice nebyli nutně vždy stranou čistého trhu, a vždy v nich existovalo křídlo ochranářské, nebo také ekonomicky i kulturně konzervativní proudy spjaté s venkovem.

Jenže nejpozději od Reagana se republikánská strana profilovala jako přítelkyně volného mezinárodního obchodu, a ani demokraté nebyli proti. Tuto myšlenku sdíleli i oba Bushové, a ti republikáni, kteří kandidovali před nástupem Donalda Trumpa.

Důležité je, že se změnila Amerika, a také samotná republikánská strana. Sociologové upozorňují, že pro republikány hlasují lidé, kteří dříve byli typickými demokraty, a demokratická strana se mylně domnívala, že je má navždy jisté, jako byli Hispánci, Afroameričané, ale také chudí bílí Američané z průmyslových a postprůmyslových oblastí.

Tito lidé nestojí o konkurenci v žádném ohledu. Globalizace je připravila o místa, příchod imigrantů pociťují jako ohrožení, a soutěži, natož mezinárodní soutěži nevěří.

Ze stejných důvodů nepřejí ani vojenskému intervencionismu, chtějí, aby se jejich země starala sama o sobě. Je to paradoxně Amerika, která dělá velká ramena, ale jinak si věří méně než dříve – reaganovský úsměv vystřídal trumpistický mračoun. Spojené státy také vidí, že zatímco dříve ideologicky a politicky soupeřili se Sovětským svazem, a ekonomicky třeba s Japonskem, obě role nyní zastane obrovská Čína. 

Všichni prezidentovi miliardáři

Je tu ještě jeden fenomén, který tak trochu deformuje představy o čistém kapitalismu volné soutěže. Trump se z velké části obklopil nikoli národohospodáři, ale manažery a podnikateli, vlastně z velké části miliardáři.

Ti na jednu stranu tlačí na odbourání různých výdajů a regulací, ale současně je patrné, že už teď vlastně formují Trumpovu ekonomickou politiku podle svých potřeb.

Například udělování víz tak, aby vyhovovalo firmám Elona Muska. Vzniká otázka, zda má Trump své miliardáře, nebo oni jeho, a jak se to slučuje s ideálem dokonalé konkurence. Například na sbratření Bílého domu a velkých technologických firem doplatí to, co také Americe pomohlo vpřed.

Tedy ekosystém startupů a malých firem, které z mezinárodní soutěže těží.

Teď jsou však na řadě jiné otázky, totiž nová cla, a veškeré důsledky, které to může mít pro všechny podniky, i ty, které patří velkým technologickým firmám, včetně těch, jejichž majitelé  mají v mobilu číslo na Trumpa.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít