Ve skutečnosti se ovšem Věra Jourová tak trochu chlubila cizím peřím. Nehledě na to, že má její úřad ochranu spotřebitelů ve své pravomoci, přišla do Bruselu v době, kdy už tam diskuse na toto téma byla v plném proudu.

Boj proti klamání evropských spotřebitelů lze totiž oficiálně datovat už od roku 2002 a vydal by na scénář hollywoodského thrilleru. Tenkrát se chorvatský novinář a člen tamního svazu spotřebitelů Ilja Rkman vypravil do Vídně, aby tam koupil Persil a Ariel a srovnal je s pracími prášky identického balení z obchodu v Záhřebu.

Rozdíl v účinku byl, jak říká Rkman, drastický. A potvrdil to, co v postkomunistických státech spotřebitelé tušili především u potravin: řada výrobků stejných značek z jejich obchodů chutnala hůř než v západní Evropě.

Ale nejen to: znám případ, kdy rodina z českého pohraničí kupovala už v 90. letech v Německu i toaletní papír, protože si dala tu práci a spočítala, kolik je v jedné roli kusů. Navíc byl v Německu i levnější.

Cíl je daleko

Chorvatského novináře před 16 lety zažaloval mezinárodní koncern Procter & Gamble pro pomluvu. Proces obžalovaný sice nakonec vyhrál, ale producenti se poučili: začali tvrdit, že jen respektují místní kupní sílu a stravovací zvyklosti. A že si informace o výrobku nejpozději od roku 2014, kdy EU prosadila jejich detailní uvádění, může každý přečíst na etiketě, takže ví, co kupuje.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Dva roky po procesu v Záhřebu se dveře do Evropského parlamentu otevřely i poslancům z postkomunistické střední Evropy. A ti tam mimo jiné otevřeli i problémy spotřebitelů ve svých zemích.

Aktivní byla v tomto ohledu Zuzana Roithová z KDU-ČSL, která působila v evropském parlamentním Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů celkem 10 let.

A dodnes se v Evropském parlamentu tímto tématem, společně s řadou poslanců z dalších postkomunistických států, intenzivně zabývá sociálnědemokratická europoslankyně Olga Sehnalová. Ta v roce 2011 ohledně dvojí kvality potravin poprvé interpelovala Evropskou komisi.

Dřív to nešlo, protože bylo zapotřebí mít nejdřív v ruce konkrétní důkazy v podobě ověřených laboratorních výsledků. Na svém webu Sehnalová varuje před přílišným optimismem. Cíl je podle ní ještě daleko.

Na druhou stranu ale záměr Jourové zařadit šizení výrobků do nových členských zemí unie na seznam nekalých praktik podporuje i ona jako prakticky jediné schůdné východisko. Alternativou by totiž bylo, jak to před rokem formulovala Jourová v rozhovoru pro deník MF Dnes, jít na problém přes technické normy.

A vysloužit si kritiku, že „unie nemá nic jiného na práci než regulovat složení Nutelly a diktovat produktům stejnou chuť“. Jaká pastva by to byla pro zdejší euroskeptiky, lze si snadno představit. 

Lída Rakušanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít