Nežijeme v době komunistické justice, prohlašuje mluvčí prezidenta republiky. Měl by to často opakovat Miloši Zemanovi a Vratislavu Mynářovi. Z veřejně dostupných informací totiž oba dva k ženám a mužům v talárech přistupují podobně jako před listopadem 1989.

Komentář Praha 6:29 18. ledna 2019 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Tehdy docházelo k tomu, že v některých případech byl ortel předem daný. Nezáleželo ani tak na tom, co bylo ve spisu a co se odehrávalo v soudní síni. Rozhodující bylo přání komunistických pohlavárů. Podle toho se ušil rozsudek na míru.

Pochopitelně k tomu nedocházelo při každém soudním líčení. Pouze při těch, na jejichž vyznění měla komunistická moc zájem.

Pokud se nějaký statečný soudce vzepřel, byla jeho snaha torpédována soudem vyšší instance. Právě v těchto patrech justice působili pečlivě prověření lidé, kteří vycházeli zmiňovaným požadavkům vstříc.

Respektovat verdikty soudů

Téměř 30 let od listopadu 1989 skutečně nežijeme v době komunistické justice. Moc soudní je autonomní a může se bránit nepřípustnému zasahování do její práce. V drtivé většině případů to dělá.

Pochopitelně nelze vyloučit, že někteří soudci si rádi nechají v zákulisí poradit. Jsou to však ojedinělé výjimky. Systém různých odvolání a dovolání zároveň snižuje šanci proměnit objednaný rozsudek v pravomocný verdikt.

Ve vedení soudů by měli působit osobnosti, které dovedou své kolegy odstínit od nejrůznějších tlaků. V neposlední řadě nežijeme v době nejenom komunistické justice, ale také komunistických médií. Šance, že se snaha ovlivňovat nezávislost soudců objeví ve veřejném prostoru, je proto velmi vysoká.

Ostatně neobvyklé aktivity Miloše Zemana a Vratislava Mynáře toho mohou být názorným příkladem. Dotčení soudci se jim veřejně vzepřeli a nešli Hradu na ruku. Rozruch vyvolaný kolem toho v médiích upozorňuje ženy a muže v talárech na obezřetnost v kontaktu s politiky a státními úředníky.

Soudce Baxa: Prezident dával najevo, jak máme rozhodnout. Jeho chování k justici je zklamáním

Číst článek

V době, kdy řeší závažné kauzy, které se zmiňovaných lidí nějak dotýkají, by se s nimi neměli ani oficiálně scházet. I při takovýchto setkáních řešících například obsazení nějakého postu mohou být konfrontováni se snahou ovlivnit konkrétní kauzu.

Specifický přístup prezidenta republiky k soudům se projevuje také v jeho ochotě respektovat jejich verdikty. Když mu nejsou nakloněny, snaží se dělat všechno proto, aby se jimi nemusel řídit.

Názorně se o tom mohli přesvědčit dva docenti, kteří si na titul profesora musí i nadále počkat. Nic jim nepomohlo rozhodnutí soudu, podle kterého by měl Miloš Zeman připojit svůj podpis pod jejich jmenovací dekrety.

Když už soudce neposlechne doporučení Hradu, nedá zase prezident na jeho rozsudek.

Petr Hartman Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít