Poučení z krizového vývoje v izraelské verzi

Vypadá to, jakoby nějaký zlomyslný duch historie chtěl ukázat, že jediné poučení z historie je, že historie nic neučí. Podobnost mezi současným konfliktem na jihozápadě Izraele a Jomkipurskou válkou je až zarážející.

Komentář Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Palestinští ozbrojenci jedou na izraelském vojenském vozidle, kterého se zmocnili v oblastí jižního Izraele

Palestinští ozbrojenci jedou na izraelském vojenském vozidle, kterého se zmocnili v oblastí jižního Izraele | Zdroj: Reuters

Uplynulo 50 let a jeden den od události, kterou Izraelci 50 let a jeden den řešili jako největší selhání svých dějin. Totiž kombinaci selhání tajných služeb, politického vedení a částečně i armády, to vše bylo rámováno podceněním protivníka a pocitem, že už se nemůže nic stát. V roce 1973 to bylo dáno vírou, že drtivé vítězství v šestidenní válce šest let před tím, v roce 1967, zajistilo dostatečnou odstrašující sílu, případně i nárazníkové území.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Poučení z krizového vývoje v izraelské verzi

Tentokrát to byla kombinace přesvědčení, že Hamás je odstrašen, že je pacifikován penězi z Kataru, které začal dostávat po posledním větším střetu, a také že povolení asi 20 tisícům obyvatel Gazy dojíždět za prací do Izraele, přispějí ke klidu.

Urgentní situace

Jenže Hamás vycházel z jiného obrazu věcí. Především cítil, že velká část Gazanů je s jeho vládou stále více nespokojená. To souviselo i s tím, že Katar začal sumu posílanou vládě Hamásu snižovat, i když slíbil ji obnovit právě v následujících dnech. Využíval také skutečnosti, že palestinská kauza se nijak nehýbe, a alternativní palestinské politické vedení, to v Ramalláhu, žádný plán nemá a hraje o čas.

A jistě se mohl opřít o chyby izraelské vlády, ať už společenskou paralýzu, způsobenou spory o justiční reformu, nebo nedostatečné potírání násilností ze strany osadníků. Jak je patrné z arabského tisku v zahraničí, Hamásu se podařilo úspěšně prodat tvrzení, že mešita Al Aksá v Jeruzalémě je v ohrožení.

Izraelská armáda hlásí stovky zabitých útočníků, s Hamásem bojuje na osmi místech

Číst článek

Je tu ale ještě jeden faktor, a ten mohl být rozhodující. Palestinská věc stojí nejen z vnitřních, palestinských důvodů, tedy neschopnosti vygenerovat důvěryhodné vedení a přijít s realistickým plánem do budoucna. Palestinská věc stagnuje i proto, že o ní světové velmoci, a stejně tak důležití hráči v arabském světě, ztratili zájem. Na Palestincích jim nezáleží, potřebují řešit své vlastní problémy. Třeba i dohodami s Izraelem, jak se ukázalo při první vlně „abrahámovských dohod“.

Teď Blízký východ stál na prahu další vlny, totiž chystané dohody Izraele a Saúdské Arábie, po které by se nepochybně osmělily i další země v arabském a muslimském světě. Něco takového už Hamás nechtěl připustit. Dosáhl velkého taktického vítězství, které nově rozdalo karty.

Arabové na začátku

Pro Saúdy možná nebude momentálně myslitelné, aby pokračovali v jednání s Izraelem, zejména pokud se Hamásu podaří izraelské operace v Gaze prodat jako novou vlnu palestinského utrpení. Do hry nějak může vstoupit egyptská vláda, která nechce žádné propalestinské demonstrace v ulicích Káhiry, vtaženo může být třeba i Rusko jako zprostředkovatel.

Hamás však vyhrál možná více, než plánoval, a než potřeboval, a zahnal sebe i Gazu do situace, která pro něj nemusí být výhodná. Izraelci mohou dojít k závěru, že Gazu znovu ovládnou a budou se snažit Hamás paralyzovat. Zcela určitě se pokusí dostat tím či oním způsobem všechny vůdce Hamásu, kteří se v Gaze nacházejí.

Pohled z dálky

Je tu také otázka, jestli se Hamásu nepodařilo přesvědčit svět, že Izrael má pravdu, když tvrdí, že potřebuje pro svou obranu nárazníkové zóny nebo různá omezení pohybu pro Palestince. Záběry z vesnic, kde Hamás záměrně vraždil a unášel civilisty, poškodí palestinskou image na celá léta.

K velkým otřesům dojde v samotném Izraeli, a ty pravděpodobně proběhnou v několika vlnách. Budou se týkat politické budoucnosti samotného Netanjahua, i když ten může momentálně těžit z ochoty opozice sestavit s ním dočasně vládu pro období bojů. Vzniká tím velký otazník nad účastí krajně pravicových stran ve vládě, jejichž působení přinejmenším přispělo k paralýze izraelských bezpečnostních struktur.

Izraelská společnost se bude muset vyrovnat nejen se selháním svých tajných služeb a armády, ale také s tím, co dříve nebo později nastane, jednání o propuštění rukojmí, mezi kterými jsou ženy a děti. Za ty budou propuštěny třeba i tisíce palestinských teroristů.
I teď v Gaze a jihozápadu Izraele platí, že situace na bojišti se mění každým okamžikem. Jisté je jen jedno, Gaza, palestinská společnost, ale ani Izrael nebudou po tomto víkendu stejní. Stejně jako v roce 1973.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme