Trvat na vládním půdorysu komunálních koalic je nereálné
Lídři míní, život mění. Apel šéfů vládních stran, aby městské koalice kopírovaly tu celostátní, nepřekvapil. V jejich zájmu je postupovat na všech úrovních co nejkoordinovaněji, aby šlo lépe zvládat výzvy, které před nás staví zejména energetická krize s vážnými ekonomickými a sociálními dopady. Existuje ale hned několik překážek, kvůli kterým se výzvu podaří naplnit jen z části, a to možná i menší části krajských či statutárních měst.
Tu první připomněl jihočeský hejtman Martin Kuba, jenž patří ke strůjcům sólo vítězství ODS v Českých Budějovicích. Říká, že by bylo pěkné takovou městskou radu složit, jen by ale menší pravicové strany musely udělat lepší výsledek. Takto občanským demokratům i přes těsné kontakty s nejpřirozenějšími partnery nezbývá než vyjednávat i s druhým na pásce, což je hnutí ANO.
Leckde prostě vládní strany nadpoloviční většinu mandátů nenapočítají, i kdyby se rozkrájely. Kromě toho ani tam, kde šly společně už do voleb a docílily slušného zisku, se neobejdou bez dalších spojenců, kteří profil výsledné sestavy radních mohou výrazně naředit.
Druhý důvod spočívá ve svéhlavosti komunálních politiků. Partajní předsedy respektují a jejich vládní úsilí podporují, ale města hodlají řídit podle svého. Jak se zpívá v jedné písni, „Praha je daleko a pámbů vysoko“. V konkrétních sídlech znají své pappenheimské. Vědí o dobrých i špatných vlastnostech reprezentantů ostatních stran a leckde si už i řízení města s nimi vyzkoušeli. Tam, kde to klape, necítí potřebu cokoli měnit.
Hledání společných jmenovatelů
Centrální lídři o tom neradi mluví, ale hnutí ANO převzalo drtivou většinu krajských měst již v roce 2018. A tam, kde jeho zástupci prokázali diplomatický um a vybudovali si koaliční potenciál, byla uzavřena dohoda mezi ním a stranami tradiční pravice už před čtyřmi lety.
Nezapomínejme ani, že některé celostátní strany včetně ODS do značné míry fungují jako federace krajských organizací. A pro ně je bližší košile než kabát.
S tím pak souvisí třetí útes, na který výzva předsedů naráží. Proč by se mělo v největších městech vládnout ve vládním a nikoli v krajském formátu? Je přece přirozenější, když koalice v krajském městě kopíruje tu krajskou než vládní. Je to spojeno se spoustou ekonomických výhod. Je snazší rozvíjet město spolu s regionem než se vztahovat k vládě. V tom okamžiku pragmatismus na plné čáře poráží ideologii.
Skokani voleb. Křížky pomáhají titulovaným, ženám a kandidátům ve středně velkých městech
Číst článek
Na okraj ještě zmiňme, že blízkost stran neznamená blízkost jejich představitelů. V Praze to jiskří mezi občanským demokratem Bohuslavem Svobodou a pirátem Zdeňkem Hřibem. V Brně mají vztahy na bodu mrazu dosavadní občanskodemokratická primátorka Markéta Vaňková a její lidovecký náměstek Jiří Hladík. A to jsou jen médii nasvícené špičky ledovce.
Podle toho také vyjednávání ve dvou největších městech vypadá. V Praze to sice koalice Spolu zkouší nějak slepit se Starosty a Piráty, ovšem ve finále – anebo pak po prvním magistrátním konfliktu – možná zvolí pohodlnější cestu dohody s hnutím ANO, jež se tváří, že by se nechalo hladce namazat na chleba.
V Brně raději nikdo ani žádná očekávání neformuluje. Už jen proto, že divoké koalice a obcházení volebních vítězů tam dobře znají již z dřívějška.
Možná existuje lepší cesta než snaha o neustálé hloubení příkopů mezi vládou a opozicí. Například poctivé hledání společných jmenovatelů. V parlamentu jich bude méně, v komunálu více. Ale i voliči by jistě ocenili, kdyby partajní předáci byli s to pronést: Když do lodi zatéká, musejí k pumpám všichni.
Autor je politický analytik
Trumpova celní strategie má logiku
Lída Rakušanová
Putinovci označili vraždu dětí z Ukrajiny za úspěšnou ruskou zkoušku lidskosti
Alexandr Mitrofanov
Ztracený horizont Ameriky
Eduard Freisler
Proč Babiš už nemává svou červenou kšiltovkou?
Kateřina Perknerová