Svazák, komunista nebo hrdina, nakonec jsme všichni stejně jedna rodina
17. listopadu 1989 se upálil Jan Palach. Také tato odpověď zazněla v anketě mezi mladými lidmi, kterou vloni vysílala Česká televize. Někteří si v souvislosti s tímto datem vybavili vznik Československa, jiní s ním nespojovali vůbec nic. Pochopitelně se našlo také dost správných odpovědí. K 17. listopadu 1989 byla přiřazena sametová revoluce a pád komunistického režimu. Letos by asi správných odpovědí bylo více.
Od listopadových událostí uplynulo kulatých 30 let. Je jim v médiích věnována mimořádná pozornost a jen těžko se připomenutí tohoto výročí dá vyhnout. Vzpomíná na ně kdekdo.
Žákům a studentům může tato událost připadat podobně vzdálená, jako když nám lidoví milicionáři na základní škole barvitě popisovali, jak před 30 lety v únoru 1948 svrhli zlé kapitalisty a otevřeli národu cestu ke komunismu.
Jejich mladší nástupci už dávno svlékli milicionářské uniformy a tváří se, že je nikdy na sobě oblečené ani neměli. Možná organizovali oslavy a na nich vykládali, jak hrdinně bojovali proti komunistickému režimu.
S postupem času to totiž vypadá tak, že obětí komunismu byli téměř všichni občané tehdejšího Československa. Zkrátka přesně ve stylu: svazák, komunista nebo hrdina, je to jedno, nakonec jsme všichni stejně jedna rodina.
Není divu, že podobně jsme přistoupili k vyrovnání se s komunistickou minulostí. Není divu, že mnozí, kteří v listopadových dnech byli na straně poražených, nyní mají pocit vítězů, a naopak.
Není divu, že 30 let po listopadu 1989 drží u moci menšinovou vládu komunisté. Není divu, že to mnozí vyčítají Václavu Havlovi, který komunistou nikdy nebyl a proti totalitnímu režimu aktivně vystupoval.
Není divu, že pravda nezvítězila nad lží. Není divu, že to většinu nijak netrápí. Není divu, že veřejný prostor čím dál více zaplňuje agrese a nenávist. Není divu, že část lidí se upíná k politikům, kteří jim nabízejí jednoduchý recept na lepší život. Není divu, že pod záplavou informací nejsou ochotni a schopni je třídit a zasazovat do souvislostí.
Proto není divu, že po 30 letech od listopadu 1989 si mnozí myslí, že není co slavit. Není divu, že navzdory všem problémům a chybám se 30. výročí připomíná a slaví, což je dobře.
Autor je komentátor Českého rozhlasu.
Demonstrativní účastí na Budapest Pride pomohli europoslanci víc Orbánovi než Maďarům
Luboš Palata
Stát na správné straně. Ale pak hlavně jít
Kateřina Perknerová
Obejde se Ukrajina bez amerických zbraní?
Libor Dvořák
Baku se chce vymanit z ruské sféry vlivu
Ondřej Soukup