Tato důvěra v budoucnost ovšem může být zklamána, jak si v posledních dnech a týdnech ověřili nejen tuzemští ekonomové. Světová ekonomika zažila v posledních pár letech několik až katastrofických otřesů, od jednotlivých vln koronaviru v roce 2020 a 2021 přes vpád Ruska na Ukrajinu loni v únoru až po vrchol zdražení energií během následujícího srpna.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Holub: Dělníci vyrábějí, zedníci staví. Ale proč tak málo?

Přitom Češi byli všem katastrofám blíž než většina ostatních národů. Od loňského léta však už je relativní klid a lidé, podniky, společnost či ekonomika měli od té doby čas se zotavit. Proto také všichni experti a analytici očekávají, že se hospodářství odrazilo od krizového dna a že teď už průběžně poroste, jak bývá zvykem v klidných dobách.

Ovšem také vývoj společností nebo ekonomiky podléhá pravidlům zemětřesení. Po prvním velkém otřesu ještě mohou přijít další, často s větším časovým odstupem, které třeba zničí i dosud zachované budovy. Teď se zdá, že stejný efekt postihl českou, a nejen českou ekonomiku.

Výpadek bytové výstavby

Hypotézu o postupném oživení ještě během jarních měsíců postupně zpochybňovaly neurčité zprávy, že se mnohé sektory hospodářství, případně důvěra podnikatelů a spotřebitelů, pohybují spíše odnikud nikam.

Aktuální čísla z dubna nakonec ukázala, že nástup lepších časů se přinejmenším odkládá. Přes dobré výkony automobilek se produkce průmyslu opět propadla, dokonce pod úroveň posledního předkrizového roku. Dubnový pád stavebnictví nemá srovnání v letošním ani v minulém roce.

Těžko nazvat oživením ekonomiky situaci, kdy průmysl klopýtá, stavebnictví padá a ani maloobchod podle předstihových údajů neprosperuje. A protože inflace zůstává nad deseti procenty, tak jdou reálné mzdy dolů. Jinými slovy, zemětřesení z minulých dob se připomnělo dodatečnými otřesy. Nemá ovšem smysl nebezpečí přeceňovat.

Například nelze přehlížet pozitivní zprávu, podle níž se vysoko do pozitivních čísel překlopila bilance zahraničního obchodu. Na jedné straně přiměřeně roste export, jen to ještě není vidět na výkonech průmyslu.

V časech krizí, kdy byly přetrženy dodavatelské řetězce, se hodně vyrábělo na sklad. Teď se sice zboží prodává, ale to ještě neznamená, že je nutné nastartovat výrobu.

Bilanci zahraničního obchodu pomáhá také fakt, že zlevnily dovážené suroviny. Jen se to ještě neprojevilo na tuzemských cenách spotřebního zboží a tak spotřebitelé prostě čekají, až to přijde.

Největší problém je ve stavebnictví, které dosud trpí nesmyslným rozhodnutím minulé vlády zrušit v časech covidu daň z převodu nemovitostí. Tím se o čtyři procenta snížily prodejní ceny a o nové byty získali zájem finanční investoři, kteří vyšroubovali ceny nejrychlejším tempem v Evropě.

Po zvýšení úroků z hypotečních úvěrů však daňové zvýhodnění ztratilo efekt. Cenová bublina začala praskat, i když o jejím úplném propíchnutí ještě nelze mluvit. V každém případě se méně staví, protože výpadek bytové výstavby nenahradily ani vládní investice do infrastruktury.

Nárazy zvenku i zkratová rozhodnutí v čase krizí mají důsledky, které ještě neodezněly. Bylo by dobré věřit, že už je tuzemské hospodářství překonalo, stále však nebylo odstraněno příliš mnoho překážek. Zdá se být jisté: Dříve než koncem roku oživení nepřijde.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy 

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít