Cesta Sýrie po svržení Bašára Asada ke stabilitě, bezpečí, spravedlnosti nebo dokonce svobodě a demokracii už se nyní nezdá tak hladká, jak se ještě nedávno mohlo zdát.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Konec syrské pohádky

Tím hrbolem na cestě byly násilnosti, které se odehrávaly v oblasti středomořského pobřeží, v místech, kde sídlí alávitská menšina. Jejich obětí měli být údajně především alávité a křesťané. 

Bíločerné a černobílé

Popisy a interpretace toho, co se v minulých dnech stalo, se liší, obvykle podle toho, kdo mluví. Vládní zdroje tvrdí, že se střetaly s přívrženci minulého Asadova režimu, a přišly při tom o tři stovky mužů. Podle jiných zdrojů se jednalo především o masakry bezbranných civilistů.

Na twitteru (dnes X) a jinde bylo možné najít ošklivé záběry nejrůznějších incidentů, mluví  se o hromadných popravách zejména mladších mužů, případně dalších násilnostech. Objevila se také tvrzení, že srážky vyprovokoval někdo ze zahraničí.

Šlo tedy pravděpodobně o směs bojů mezi zastánci starého a nového režimu, explozi sunnitské nenávisti vůči menšinám, bezuzdné násilí ze strany lidí, kteří prostě rádi páchají násilí, a možná ještě něco dalšího, třeba pokus Sýrii destabilizovat – jen nikdo neví v jakém pořadí a poměru.

Důležité jsou dvě okolnosti. Jedna spočívá v tom, že na straně současného režimu je mnoho skupin a jednotlivců, kteří strávili léta v al-Káidě a v jejích následnických organizacích, a jako sunnitští extremisté nenávidí menšiny – a těch je v Sýrii hodně.

Alávité jsou vlastně heterodoxní muslimská sekta, a jsou tedy předmětem nenávisti sunnitských fundamentalistů. 

Tryskem do tmy

Strach z dalšího vývoje dávají dost otevřeně najevo i křesťané, Kurdové nebo drúzové – každý v jiné části země. Situace v Sýrii se vrací zhruba sto let zpátky, kdy se představitelé nejrůznějších minorit snažili přesvědčit Francii, aby na teritoriu bývalé Osmanské říše, kterou spolu s Brity spravovala, nevytvářela umělou Sýrii, v níž by byli vystaveni tlaku sunnitsko-arabské většiny.

S tím souvisí to, co se odehrává na opačném konci tohoto procesu, totiž touhy mnoha Syřanů se nějak pomstít alávitům. Ti jsou spojováni s rodinou Asadů a jsou chápáni jako součást dřívější privilegované vrstvy.

Situace dosáhla tak groteskních podob, že někteří vystrašení alávité apelují na Izrael, aby jim přišel pomoci.

Násilnosti proti menšinám politicky zatěžují konto současného vládce Sýrie, Ahmada Šary a jeho hnutí HTS. Sám prezident násilnosti odsoudil a slíbil vyšetřování a potrestání viníků.

Sám se od převzetí moci systematicky snažil vyvolat dojem umírněného vůdce, který zajistí v Sýrii klid – a vyslouží si tak odbourání zahraničních sankcí a hospodářskou podporu.

Nyní jsou zpátky debaty o tom, jestli Šara není ve skutečnosti jen nevyléčený extremista, maskovaný civilním oblekem a mírnou mluvou. Případně, jestli si Šara zaslouží důvěru, pokud nemá pod kontrolou své lidi. Jeho HTS je do značné míry slepenec mnoha jiných organizací a proudů.

Přesné příčiny zmíněných událostí známy nejsou, a možná ani není možné je spolehlivě zjistit. Jsou tragédií pro konkrétní lidi. Pro všechny ostatní jsou připomínkou, že cesta Sýrie vpřed nebude tak hladká, jak to chvíli vypadalo. Už jen proto, že nikdo ani přesně neví, kam ono „vpřed“ vede.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít