Za prvé se prokázalo, že levice v Demokratické straně není tak silná, jak se Sandersovým vyznavačům zprvu mohlo jevit. A že hodně Američanů vnímá Sandersovy návrhy na reformu sociálního a zdravotního systému jako příliš revoluční a nežádoucí.

Za druhé, a to úzce souvisí s předchozím bodem, Sanders si mohl pozici favorita udržet jen do té doby, než ustalo tříštění hlasů pro demokratické kandidáty stojící v politickém středu. Odstoupení lehčích politických vah ještě před „volebním superúterým“ posílilo Bidena a značně oslabilo Sanderse.

Za třetí, Bernie Sanders nedokázal na svou stranu získat všechny menšiny. Hojně pro něj hlasovali Hispánci, ale Afroameričané podrželi Joea Bidena.

Za čtvrté, podpora mladé generace, které se Sanders těšil, se ukázala jako ošidná. Mladí byli pro Sanderse, ale když pro něj měli udělat tu nejtriviálnější věc, kterou pro něj udělat mohli, tj. dostavit se k primárkám, dali většinou přednost něčemu jinému.

A nakonec, ale nikoli v poslední řadě: koronavir.

Koronavir skoncoval s veřejnými shromážděními a televizními debatami před publikem – a Sanders je mnohem lepší řečník než Biden. A navíc (a opět naneštěstí pro Sanderse) si mnoho Američanů již před „volebním superúterým“ uvědomovalo, jak velkou hrozbu koronavirus představuje. Průzkumy veřejného mínění ukázaly, že většina z dotázaných si myslí, že bývalý viceprezident Biden by si s takovou hrozbou poradil mnohem lépe nežli senátor Sanders.

Když Bernie Sanders fakticky odstoupil z boje o prezidentskou nominaci, komentoval to slovy, že kampaň sice končí, ovšem boj pokračuje. Tady se neozývá jen povinný optimismus a snaha osladit hořkou porážku sobě i zklamaným příznivcům, z nichž mnozí Sandersově vizi lepší Ameriky hluboce propadli.

Sanders se totiž pokusí propašovat do demokratického volebního programu co nejvíce ze svého vlastního programu. Proto, ačkoli sám už na prezidenta kandidovat nebude, zůstane v kandidátních listinách primárek, které se ještě budou konat. V tomto ústupovém boji chce získat co největší počet delegátů srpnového demokratického sjezdu. Čím více jich získá, tím větší naděje, že si některé ze sandersovských myšlenek bude muset osvojit i Biden. Kterého, nestane-li se něco nepředvídaného, vyšle nominační sjezd do boje proti Donaldovi Trumpovi.

Ale již jen pouhý pud politické sebezáchovy bude Bidena nabádat, aby levici ve vlastních řadách nenabídl příliš mnoho ústupků. Výsledky demokratických primárek potvrdily, že „sandersovská revoluce“ většinu voličů neláká. Platí-li to o demokratech, tím spíše to platí o voličích republikánských a o těch, kteří kolísají. I jejich hlasy bude Biden potřebovat.

Autor je zahraničněpolitický analytik ČRo

Milan Slezák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít