Místo toho zvolila strategii oddalovat vrchol epidemie a její dopady postupným zaváděním mírnějších opatření, která mají umožnit ostrovní ekonomice dál fungovat a nezahltit zdravotnický systém.

Součástí tohoto přístupu je také vytváření tzv. stádní imunity. Tento koncept vychází z předpokladu, že pokud se novým koronavirem nakazí zhruba dvě třetiny Britů, vybuduje si na něj celá populace dostatečnou odolnost, aby na ni v budoucnu už neměl tak vážné dopady.

Kolektivní imunita

Nejhorší scénář britských úřadů, který unikl do médií, totiž počítá s nakažením až 80 procent obyvatel, se skoro osmi miliony lidí v nemocnicích a s trváním epidemie až do příštího roku. A to by znamenalo totální kolaps zdravotnictví.

Londýnské ministerstvo zdravotnictví sice popřelo, že by budování kolektivní imunity patřilo do vládních plánů. I když ho veřejně obhajuje hlavní vědecký poradce kabinetu Patrick Vallance, na jehož názory premiér Johnson podle všeho plně spoléhá. I tak čelí britský boj-neboj s koronavirem doma značné kritice.

Rychlejší šíření nákazy teď donutilo vládu opatření přitvrdit. Johnson vyzval Brity, aby na nutné minimum omezili společenské kontakty a cestování, vynechali návštěvy barů, restaurací, divadel nebo klubů a pokud možno, pracovali z domova. Nejzranitelnější skupiny obyvatel v nejbližší době čeká mnohatýdenní karanténa. Domácí izolace se prodlužuje i pro ty, kdo mají příznaky nemoci nebo někoho s nimi doma.

Obdoba válečného apelu

Všechno jsou to ale jen doporučení. Žádné zákazy jako na kontinentu. Kdo chce, může dál v Británii zajít do své oblíbené hospody na pintu piva. Úředně ji nikdo nezavřel. Výčitkám, že si svým opatrným postupem zahrává se životy milionů lidí, tak bude britská vláda určitě čelit dál.

Na rozdíl od vlády české ale nic od začátku nemaluje na růžovo. Premiér Johnson při prvním vystoupení ke koronaviru na rovinu Britům řekl, že mnoho rodin přijde o své nejbližší a že země čelí v době míru bezprecedentní hrozbě.

Taková moderní obdoba válečného apelu „krev, pot a slzy“ od Winstona Churchilla, jehož životopis Johnson kdysi napsal.

Ke cti současného britského premiéra je nutné přičíst, že nekope do ostatních evropských zemí za to, že přijímají diametrálně odlišná opatření než jeho vláda. Ani falešně neslibuje, že země je na všechno připravená a má všeho dost, takže jí nic nehrozí.

Proti nebezpečnému viru jde Johnsonův kabinet svou cestou. Stejně jako se Británie rozhodla jít v případě členství v Evropské unii. Správnost obou rozhodnutí odhalí až čas zmíněný v úvodu. Jen brexit si určitě nevyžádá spousty lidských životů jako případný omyl v potírání téhle novodobé morové rány.

Autorem je analytik Českého rozhlasu.

Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít