Mášin osud už téměř rok nedává spát nejen jejím přátelům a spolubojovníkům za běloruskou svobodu, ale doslova celému svobodomyslnému světu – tato žena z vlastní vůle skončila za diktátorovými mřížemi, ačkoli se mohla loni v září podrobit zlé vůli jeho tajných služeb a nechat se doslova násilím vystrkat na Ukrajinu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Libor Dvořák: Nejstatečnější běloruská odpůrkyně režimu – Maryja Kalesnikavová

Její postup musel šokovat nejdřív doprovázející policisty a pak i celý svět – v neutrálním pásmu roztrhala přímo v policejním voze svůj cestovní pas, pak z auta vyskočila ven a pokus o svou násilnou deportaci na Ukrajinu tak definitivně překazila. Jejím věznitelům nezbylo, než ji do basy strčit definitivně.

Zajímavé na tom všem je, že v rozhovorech poskytnutých těsně před touto událostí Maryja Kalesnikavová otevřeně přiznávala, že se vězení bojí a skončit by v něm nechtěla. Před středečním začátkem soudního jednání však prohlásila, že je připravena přijmout jakýkoli trest.

Snad ještě větší radost musela udělat svým příznivcům, když do světových sítí pronikly její záběry z takzvaného akvária neboli skleněné klece pro obžalované. Jako vždy krásná a upravená Máša předvedla televiznímu objektivu pár optimistických tanečních kreací a svou osobní značku: klasické srdíčko, složené z palců a ukazováků.

Nabízí se srovnání s Pratasevičem

Dokladem její opravdové neohroženosti je i fakt, že když jí režim nabízel jistou dejme tomu velkomyslnost soudu, pokud přistoupí na velké interview pro státní televizi, odmítla. Protože ví, že přesně na tohle režim čeká, jelikož není účinnější metody diskreditace opozičních osobností než jejich takto přímo masově prokázaná malověrnost.

Bezděky se tak nabízí srovnání paní Kalesnikavové s jinými běloruskými aktivisty, a to nejen s Ramanem Pratasevičem, který po svém dobrodružném zadržení na mediální komplot s Lukašenkovým režimem přistoupil.

Převzato z Plusu

Je totiž otázka, co zmůžou exiloví opoziční vůdci typu Svjatlany Cichanouské či dejme tomu Pavla Latušky, když sice ne dobrovolně, ale přece jen odešli do zahraničí – především kvůli svým rodinám – a teď se své vlasti snaží prospět odtud.

Maryja Kalesnikavová žádnou rodinu nemá. Je to jistě její výhoda a zřejmě hlavní osobní předpoklad pro její velmi statečný souboj s režimem. Přesto je však její odvaha obdivuhodná. Už proto, že je to neocenitelný příklad pro mladé Bělorusy.

Což je hlavní důvod, proč se jí režim zcela jasně bojí a proč ji v kriminále nejspíš ponechá co nejdéle.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít