Němečtí křesťanští demokraté čili strana, kterou Merkelová kdysi vyvedla z její největší krize v důsledku aféry s tajnými konty, se dlouho neměli k tomu, aby adekvátně ocenili političku, která stála téměř dvě desetiletí v jejich čele. Nakonec pro ni uspořádají narozeninový dýchánek až koncem září.

Přehrát

00:00 / 00:00

Robert Schuster: Narozeniny Merkelové ukazují, že si se svou stranou nemá už co říct

Pokud by se dal charakterizovat aktuální vztah Merkelové k její politické straně, německé Křesťanskodemokratické unii (CDU), asi by ho nejlépe vyjádřilo tvrzení, že je silně podchlazený.

Začalo to tím, že dlouholetá německá kancléřka spojila v prosinci 2021 svůj odchod z politického života s důsledným odstřihnutím se od veškerých veřejných aktivit.

Neposkytovala žádné rozhovory nebo vyjádření, nepřijímala prakticky žádné pozvánky na společenské akce. Symbolické čestné předsednictví křesťanských demokratů, které jí bylo nabídnuto, odmítla s odůvodněním, že jde prý o přežitek.

Časem se vzdala rovněž exkluzivního členství ve stranické politické nadaci. Na straně druhé, současnému vedení křesťanských demokratů, které reprezentují předseda Friedrich Merz a generální tajemník Carsten Linnemann, nemusí toto distancování se přijít nevhod.

Merz býval v minulosti označován za největšího vnitrostranického rivala kancléřky, který, ani když byl řadu let mimo politiku, nevynechal jedinou příležitost, aby si do ní nerýpnul.

Linnemann zase proslul nejenom kritikou migrační politiky, kterou Merkelová coby kancléřka prosazovala, ale především něčeho, čemu se začalo říkat „plíživá sociáldemokratizace strany“.

Jde o skutečnost, že pod vedením východoněmecké protestantky Merkelové opouštěla CDU stále častěji tradiční konzervativní postoje. Tři vlády, které vytvořila se sociálními demokraty, se vyznačovaly tím, že křesťanští demokraté poskytli svému levicovému partnerovi nadprůměrně velký prostor a dovolili mu de facto určovat směr vládní agendy.

Paměti Angely Merkelové

Proto zaznívalo po odchodu Angely Merkelové z veřejného života silné volání po změně kurzu a k návratu ke kořenům, což aktuálně ztělesňuje právě duo Merz-Linnemann. Ne že by obrátili kormidlo o 180 stupňů, na to je ve straně stále ještě hodně těch, kteří se cítí být pokračovateli Merkelové.

Ale přesto ukazuje třeba nedávno schválený stranický program jasný rozchod s kancléřkou: Je tvrdší ve věcech migrace, požaduje znovuobnovení branné povinnosti, stejně jako opětovné spuštění jaderných elektráren.

Merkelová toto všechno přešla mlčením a bez komentáře. O to víc pak rezonovalo, když k několika málo akcím, na nichž se coby politická důchodkyně objevila, patřila rozlučka vrcholného politika strany Zelených Jürgena Trittina, jenž po desítkách let v politice oznámil, že v ní končí.

Vztahy bývalé kancléřky a její strany jsou napjaté. Jak by se mohly vyvíjet do budoucna, už možná naznačí letošní podzim. A to nikoli kvůli několika zemským volbám ve východním Německu, které tamní voliči možná využijí i k zúčtování s politickým odkazem někdejší kancléřky.

Za několik týdnů totiž mají vyjít dlouho očekávané paměti Angely Merkelové. Podle odhadů některých pozorovatelů může právě tato kniha nasypat novou sůl do starých ran, pokud jde o vztah dlouholeté kancléřky s její vlastní politickou stranou. A možná přispět k jejich definitivní rozluce.

Autor je komentátor Lidových novin

Robert Schuster Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít