Něco takového lze prohlásit o novém stranickém programu německých opozičních křesťanských demokratů, který byl před časem představen. Je v mnoha ohledech konzervativnější než ten dosavadní a nejenom v ekonomické oblasti nese rukopis stranického šéfa Friedricha Merze.

Přehrát

00:00 / 00:00

Robert Schuster: Němečtí křesťanští demokraté uzavřeli kapitolu Angela Merkelová

Především ale ukazuje rozchod s érou, kdy stranu vedla a její vnější obraz určovala dlouholetá německá kancléřka Angela Merkelová. Změny jsou patrné minimálně ve třech oblastech.

První se týká migrační politiky. Působení Merkelové v čele vlády bylo spojováno s jejím proslulým výrokem „zvládneme to“ („Wir schaffen das“), který pronesla během velké uprchlické krize roku 2015. Stal se symbolem otevřeného přístupu k migraci, založeného na otevřených hranicích, zároveň ovšem také symbolem nadprůměrně vysokých čísel u nově příchozích běženců a problémů s jejich ubytováním.

Kvůli tomu křesťanští demokraté postupně ztráceli podporu svých tradičních voličů, kteří se začali stále častěji přiklánět k protimigrační Alternativě pro Německo (AfD).

Emancipace je nevyhnutná

Tomu nyní chtějí křesťanští demokraté udělat přítrž důležitou změnou: Navrhují, aby se kompletní azylová řízení odehrávala mimo německé území, čili v třetích zemích, které by i měly povinnost se o běžence postarat.

Je to vlastně model, který se například Britové snažili uskutečnit ve spolupráci s africkou Rwandou, Italové zase s Albánií. Akorát, že to u německých křesťanských demokratů nikdo takto otevřeně neříká. Je to ovšem svým způsobem přiznání si toho, že Německo zatím migraci příliš zvládnout nedokázalo.

S tím pak souvisí druhá velká změna, kterou je nový pohled na spoluobčany muslimského původu. Jestliže Merkelová razila zásadu, že muslimové jsou už součástí německé společenské reality a mají v ní své místo, chce její strana nyní prosadit, aby měli povinnost ztotožnit se s hodnotami německé společnosti.

Že je v tomto ohledu leccos v nepořádku, se ukázalo nejpozději při mohutných propalestinských demonstracích, které proběhly v řadě německých měst poté, co teroristé z Hamásu přepadli začátkem října Izrael. Jestliže vedení Spolkové republiky vyjadřovalo neomezenou solidaritu s Izraelem, na zmíněných shromážděních po ní nebylo ani památky.

A třetí oblast, kde se současná hlavní opoziční strana v Německu rozešla s dlouholetou předsedkyní a kancléřkou, je oblast energetiky. Pokud Merkelové rozhodla o postupném ukončení provozu jaderných elektráren, nyní se aspoň do programového dokumentu křesťanských demokratů tento zdroj energie vrací.

Nikoli samoúčelně, nýbrž s odkazem na nutnost bojovat proti oteplování klimatu. Tady možná bude muset strana počítat s daleko větším odporem ze strany široké veřejnosti, včetně většiny sdělovacích prostředků, než třeba u přísnější migrační politiky.

Je ovšem třeba říct, že proces vzájemného odcizení a postupného oslabování vazeb mezi křesťanskými demokraty a Angelou Merkelovou probíhá i opačným směrem. Před nedávnem bylo například oznámeno, že kancléřka se vzdala členství v Nadaci Konrada Adenauera, politického think-tanku blízkého křesťanským demokratům.

Zatímco bývalá kancléřka to nechala svou kanceláří prezentovat jako další krok směrem k většímu soukromí, řada členů strany to vnímá hodně negativně, někteří dokonce i tak, že se někdejší kancléřka strany zříká. Podobně, jako kdysi odmítla nabídku svého odvěkého rivala, současného stranického šéfa Friedricha Merze, aby se stala čestnou předsedkyní.

Emancipace od dlouholeté kancléřky je zřejmě nevyhnutelný a logický krok i proto, že křesťanští demokraté potřebují v opozici posílit svůj profil. Průzkumy jim zatím dávají za pravdu.

Zda to vidí podobně i voliči, naznačí nejpozději nadcházející eurovolby v červnu příštího roku.

Autor je komentátor Lidových novin

Robert Schuster Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít