Přestože je stále příliš brzo na zhodnocení následků, je jasné, že za posledních 20 let obce a města výrazně pokročily v budování protipovodňových opatření.

Přehrát

00:00 / 00:00

Julie Hrstková: Povodně? Neochota stavět může i zabíjet

Vznikl dostatečný retenční prostor v nádržích, staví se mobilní protipovodňové hráze a ochranné valy kolem řek. Mnoho obcí se přesto potýká s živlem. Vybudované ochranné valy i hráze někde na současnou úroveň hladiny vody nestačí.

Voda ale ničí i tam, kde by nemusela. I proto se v diskusích už teď tak často opakuje slovo „výstavba“.

Nejde jen o to, jak moc je země zastavěná a jestli brání přirozenému odtoku vody. Začínají i hádky o různé typy protipovodňových opatření. Jeden tábor kope za budování nových přehrad, druhý tvrdí, že by se při současných srážkách zaplnily za pár hodin a následná povodňová vlna by situaci ještě zhoršila.

A přimlouvá se za ekologická řešení, která zahrnují poldry, které slouží k zachycení vody z povodňové vlny a počítá i se vsakováním vody do půdy.

Proč chybí protipovodňová opatření?

Bez ohledu na to, co je lepší, největším problémem aktuálního stavu je, že se ukazuje, že na mnoha místech dodnes neexistuje ani jeden z typů protipovodňových opatření. Případně jsou nedostavěná a tedy naprosto nedostatečná. Důvody? Překvapivě nejde ani tak o peníze, na výstavbu podobných staveb existuje řada dotačních programů.

Výstavbě protipovodňových opatření brání to, co sužuje jakoukoliv stavbu na území České republiky. Zjednodušeně řečeno jde o klasické NIMBy, tedy stavte si, kde chcete, jen ne vedle mého domu či pozemku.

Problémem se při pokusu postavit cokoliv stávají jakákoliv byť dočasná omezení, případně zrušení stávající podoby. Místní vlastními těly brání zahrádkářské kolonie, brojí proti kácení stromů nebo bagrování oblíbených parků.

Samostatnou kapitolou jsou potřebné souhlasy a povolení, přičemž jednotlivé instituce vydávají mnohdy protichůdná stanoviska.

Memorandum vodu nezastaví

A konečně jde i o nevyřešené majetkové spory o pozemky, kde by protipovodňová opatření měla vzniknout – problematické je vyjednávání nejen se soukromými majiteli, vzájemné naschvály si dělají i města a obce v případě území, která mají ve vlastnictví.

Výsledkem jsou desítky let trvající jednání, v jejichž průběhu se řeší všechny stupně projektových dokumentací, majetkoprávní vztahy, vydání stavebního povolení a nakonec i nejasnosti o následném provozování protipovodňových staveb.

Dodnes tak není chráněná podstatná část Brna, Opavy, ale ani povodněmi opět sužované Troubky, které v minulosti musely zbourat načerno postavený val.

Memorandum z června loňského roku o protipovodňové ochraně, které podepsali ministr zemědělství, krajský hejtman, šéf Povodí Moravy a starosta Troubek, dnes evidentně obyvatele neochránilo.

Úplně zamezit katastrofálním záplavám za všech okolností a všude opravdu nejde. V řadě míst ale voda ničit nemusela. Stavební zákon – se všemi svými problémy v čele s digitalizací –, se kvůli povodním na chvíli ocitl na vedlejší koleji.

Je to škoda. Protože je to často právě nemožnost výstavby, která vede nejen k nedostupnosti bydlení, ale často také ke ztrátě toho stávajícího.

Autorka je komentátorka Hospodářských novin

Julie Hrstková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít