Prezident před kvadraturou kruhu
Fanfáry odezněly, máme prezidenta. Po dvaceti letech prvního, který zasedne na Hrad nikoli až v důchodovém věku. Na rozdíl od Miloše Zemana, který v roce 2013 úspěšně kandidoval na prezidentský úřad v osmašedesáti, ale i Václava Klause, jemuž bylo sice při nástupu do funkce dvaašedesát, ale podle tehdejší úpravy odcházeli jeho vrstevníci do starobního důchodu už o rok dřív.
Petr Pavel se na prahu důchodového věku ocitne teprve ve chvíli, kdy mu jeho pětiletý mandát skončí. A je ironií osudu, že jsou to právě důchody, co jeho proklamace o smiřování rozdělené společnosti podryje dřív, než se mohl pokusit je uskutečnit.
Jednorázové snížení červnové valorizace důchodů, prosazené vládou v parlamentu navzdory okázalému boji opozice „za práva důchodců“ má totiž opravdu potenciál prohloubit příkopy nejen mezi lidmi, ale hlavně mezi generacemi.
Nesporným faktem je, že zatímco opozice předhazuje vládě ožebračování důchodců dnes a denně – což televize podkresluje záběry stařečků šourajících se parkem a ubohých stařenek na invalidním vozíku – zvýšila vláda Petra Fialy (ODS) v loňském roce starobní důchody třikrát.
Představa lidí o prezidentovi
Po řádné valorizaci v lednu 2022 následovala od června a od září dvě mimořádná zvýšení kvůli inflaci.
K tomu se letos v lednu přidalo kromě řádné valorizace ještě takzvané výchovné, čímž se podle odhadů ministerstva práce a sociálních věcí zvýšil průměrný samostatně vyplácený důchod na zhruba 19 500 korun.
Po odečtení celoroční inflace znamená, že jsou senioři jedinou skupinou obyvatelstva v České republice, jejíž průměrný příjem se navzdory inflaci reálně zvýšil, a to podle odhadu odborníků o 4,4 procenta. O něčem takovém si nejen opozicí obligátně vzývané „matky samoživitelky“ i běžní zaměstnanci mohou při současné skoro šestnáctiprocentní inflaci nechat jenom zdát.
Své stanovisko k valorizaci důchodů sdělí prezident Pavel krátce po setkání s poslanci z ANO
Číst článek
Pokus vlády o jednorázové snížení valorizace důchodů letos v červnu má tedy podle selského rozumu a vzhledem k propastným dírám v rozpočtu určitou logiku. Otázka je, nakolik je rozhodnutí vlády a také způsob, jakým ho prosadila v Parlamentu, v souladu se zákonem. To rozhodne až Ústavní soud.
Prezidentovi by to ale v jeho aktuálním dilematu, zda podepsat, či ne, stejně nepomohlo. Na řešení, kterým by uspokojil utkvělou představu lidí o prezidentovi coby smiřovači rozdělené společnosti, by totiž musel být chytrou horákyní z pohádky.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Radikálům změna vlády nestačí, chtějí změnu režimu
Lukáš Jelínek
Slovensko teď stíhá víc a horších krizí než ostatní země v Evropě
Petr Šabata
Jeden formulář, jedny daně a spousta starostí?
Julie Hrstková
Ruská stínová válka v Evropě? Putin vítězí
Jiří Leschtina