Přestaňme pomáhat politickým ‚šmejdům‘
Výsledky prvního kola prezidentské volby ještě nebyly dopočítány a již jeden z kandidátů, kteří uspěli, na své tiskové konferenci bystře zahájil kampaň do kola druhého. Nebývá zvykem v takové chvíli vybalit na veřejnost témata, jimiž hodlá v následujících dvou týdnech častovat svého soupeře, zároveň se však jednalo o jedinečnou příležitost, jak je dostat do povědomí milionového publika momentálně nalepeného na televizní obrazovku.
Strategie tohoto vystoupení byla zřejmá: nešlo o marnou snahu získat voliče poražených kandidátů, ale znechutit je a odradit od toho, aby přišli k následující volbě hodit svůj hlas protivníkovi.
Tomu odpovídala i bizarnost předložených argumentů, jejíž funkcí bylo vyprovokovat o nich pohoršenou debatu politických komentátorů a tím jejich účinek multiplikovat. Mnozí na to skočili a ihned je šířili po sociálních sítích s představou, že je přece nikdo nemůže brát vážně. Jenže může a kvůli tomu se to ve volebních kampaních dělá.
Podobně přece před časem postupoval tým odcházejícího prezidenta s billboardem „Stop imigrantům a Drahošovi,“ který všichni jeho odpůrci odsuzovali tak dlouho, až se vryl do paměti skoro každému. Jaké heslo měl pan Drahoš si už pamatují jen nemnozí. Tak je tomu i nyní a sociální sítě jsou zaplaveny fotografiemi billboardu uchazeče o Hrad s podobně provokativním heslem, které nebudu opakovat, protože se nechci nechat zneužívat k jeho šíření.
Političtí „šmejdi“
V posledních desetiletích se filosofie jazyka intenzivněji zabývala skutečností, že slovy nejen vyjadřujeme to, jak věci jsou, ale že slovy také můžeme něco konat: přikazovat, žádat, jmenovat do funkce, klamat a podobně. Dokonce i pravdivé výpovědi mohou v patřičné souvislosti sloužit k manipulaci druhými.
Případy jsou podobné, přístup odlišný. Historici rozebírají komunistickou minulost Babiše a Pavla
Číst článek
Podobně se dají užívat i obrazy. S těmito možnostmi se virtuózním způsobem naučili pracovat marketingoví odborníci, aby přiměli zákazníky kupovat zboží či služby, které chtějí prodat. Od nich to převzali podvodníci, které kdosi nazval „šmejdy,“ s cílem vnutit špatné zboží a špatné služby naivním, většinou starším lidem za peníze, které neodpovídaly jejich hodnotě. Teprve když takto oklamaných byly statisíce a metody těchto „šmejdů“ přivedli na světlo odvážní novináři, zakročil stát.
Nyní jsme svědky toho, že podobné praktiky uplatňují zkušení marketéři v předvolebních kampaních ve velkém a manipulovat se nechávají i mnozí z těch, kteří by je měli odhalovat jako nepřijatelné.
Jen málo věcí podvrací důvěru veřejnosti v demokracii tak, jako když do nejvyšších funkcí ve státě usedají lidé, kteří zvítězili v soutěži vedené neférovým způsobem. Proti politickým „šmejdům“ nemá stát dostatek prostředků a jediný, kdo proti nim může zakročit, jsou sami voliči: tím, že přestanou tolerovat veřejné lži, vědomé šíření dezinformací a užívání manipulativních prostředků v politických kampaních. Snad se toho dočkáme dříve než bude pozdě.
Autor je filozof a pedagog
Česko hospodaří nejlépe ve střední Evropě. Dokonce lépe než Rakousko
Luboš Palata
Kanada chystá velké přepřahání, Trudeau si dal mat
Jan Fingerland
Ruské politické špičky zhmotňují vidiny jurodivých
Alexandr Mitrofanov
Stačilo! přepočet nestačí
Ondřej Konrád