Rusko je stát s velkou tradiční muslimskou menšinou, jejíž historie sahá stovky let zpátky. Podle ruského oficiálního názoru je islám, druhé nejčastější vyznání, jednou z tradičních konfesí země, spolu s pravoslavím a judaismem. Samotný Vladimir Putin dokonce prohlásil, že ortodoxní křesťanství má k islámu blíže než ke katolictví. Taková slova nepadla náhodou.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Putinovo manželství s islámem

Před příchodem bolševismu se carům dařilo udržovat loajalitu ruských muslimů i proti Osmanské říši. Vztahy se zhoršily kvůli sovětskému boji proti náboženství jakéhokoli druhu. Po roce 1990 se spolu se vším ostatním uvolnil i náboženský život muslimů.

Část jich náboženskou identitu ztratila, nebo se s islámem identifikují kulturně. Jindy vykořenění tradičních muslimských struktur vedlo k tomu, že na místo původních podob náboženské praxe nastoupili radikální učenci z Arabského poloostrova nebo jižní Asie.

V průzkumech se za muslimy označilo asi pět procent lidí. Podle jiných odhadů je to ve skutečnosti dvojnásobek, nebo i více. Z dlouhodobého hlediska jejich relativní počet poroste, protože zatímco etničtí Rusové mají porodnost nízkou, muslimové v Rusku ji mají naopak nadprůměrnou.

Typický ruský muslim není etnický Rus, ale příslušník některé z národnostních menšin. Muslimové jsou proto ze strany společnosti předmětem nábožensky i národnostně motivovaných ústrků. A to v běžném životě i ve specifických situacích, jako je třeba pobyt ve věznicích. Ruský rasismus je namířen často právě prvořadě proti muslimům.

O jednolitou skupinu nejde ale ani geograficky. Jedním z center jejich pobytu jsou tradiční oblasti, například Tatarstán, kde se neobjevují velké problémy v soužití. Jde o model založený na kombinaci silné státní kontroly a současně relativní tolerance.

Islám v mezích zákona

Putinismus jako politický systém stojí na systematickém ovládnutí všech náboženských struktur a vytváření „pseudocírkví“ pod silným vlivem státu – to se stalo oficiálnímu islámu a částečně i judaismu.

Stát je ochoten takové náboženské struktury i financovat, a naopak potlačovat jejich nepoddajné složky. Právě islámského extremismu se Putin pravděpodobně bojí nejvíce. 

Jinou tradičně muslimskou oblastí je Kavkaz, kde je soužití komplikovanější, a ruský stát v posledních třiceti letech vyvíjel proti tamnímu obyvatelstvu tvrdou represi. Někde, například v Čečně, se Ramzanu Kadyrovovi coby moskevskému satrapovi podařilo – s Putinovým souhlasem – vytvořit islámskou diktaturu s prvky šaríi. To je jiný model soužití.

Třetím centrem islámské přítomnosti v Rusku jsou velká města, zejména Moskva a Petrohrad. Například v Moskvě žije neznámý počet muslimů, odhadem až stovky tisíc domácích plus další jeden a půl milionu gastarbeiterů většinou ze střední Asie.

Ruské hlavní město tedy hostí jednu z největších muslimských komunit v celé Evropě. Část útočníků zřejmě pocházela právě z řad těchto cizinců žijících v Rusku – nejsou jeho občany, nepovažují se v žádném ohledu za Rusy, mohou se cítit utlačovaní, ale současně je ruská ekonomika potřebuje.

Zevnitř ven a zpět

Jenže je tu ještě vnější kruh vztahů mezi Ruskem a islámem. Rusko s muslimským světem sousedí na velké části svých hranic. Postoj muslimů k Rusku poškodily války v Čečně nebo v Sýrii, částečně také brutální jednání wagnerovců v Africe. Komplikované jsou i vztahy s některými postsovětskými středoasijskými republikami.

Rusko ale současně pěstuje kontakty s vlivnými muslimskými státy, jako je Saúdská Arábie nebo Pákistán, a považuje se současně za předního spojence (jejich rivala) Íránu v boji proti prý arogantnímu Západu.

Tak vnímá Moskvu i část zahraničních muslimů, těch obyčejných i vlivných: jako velmoc nikoli koloniální, ale antikoloniální. Prostě – mezi Ruskem a islámem neprobíhá nutně konflikt ani náklonnost, ale cosi jako komplikované manželství.

Autor je komentátor Českého rozhlasu.

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít