Boj proti terorismu někdy zamlžuje inflace silných slov
Zmasakrování stovek izraelských civilistů palestinskými ozbrojenci spustilo v mediálním světě debatu o tom, nakolik je správné nebo naopak nežádoucí používat slovo terorista. To, co by mělo být jednoznačné, přitom někdy zamlžují svými aktivitami politici, diplomaté i média.
Stručná definice terorismu říká, že jde o politicky nebo ideologicky motivované násilí nebo hrozbu násilím proti civilistům a nezúčastněným osobám.
Pokud tedy příslušníci Hamásu zkraje října v Izraeli pod praporem boje proti „sionistické okupaci Palestiny“ cíleně zmasakrovali stovky civilistů, šlo o terorismus a pachatele je žádoucí nazývat teroristy.
Tato jednoznačná událost ale přitáhla pozornost k otázce s nejednoznačnou odpovědí, totiž k tématu, co všechno lze za terorismus označovat, a co už by za něj v zájmu nestranného informování a věcné analýzy označováno být nemělo.
Nálepkování jako zbraň
I tady totiž platí, co už před lety k tématu napsal americký antropolog Michael V. Bhatia. Jak uvedl, „pojmenovávání má dvě základní funkce: rekrutování podpory prosazováním diskurzu my a oni. A dále ospravedlňování vlastních akcí pomocí tohoto nálepkování“. Jinými slovy: označením oponenta za teroristu snáze získám podporu pro jakékoli akce proti němu.
Takže v případě teroristů z Hamásu plenících kibucy na izraelském území není co řešit. Jenže spadá pod definici terorismu i ozbrojený boj Palestinců proti izraelským vojákům na Izraelem okupovaných územích? Nejedná se o legitimní boj proti cizí nadvládě, který ostatně připouští i mezinárodní právo?
Někteří izraelští činitelé jdou přitom ve snaze delegitimizovat jakoukoli opoziční činnost Palestinců ještě dál – například označují za „právní terorismus“ situace, kdy se Palestinci obracejí se svými podněty na mezinárodní justiční instituce.
Pocit bezpečí je pryč, říká sestra oběti z izraelského festivalu. O smrti úřady informovaly až v den pohřbu
Číst článek
Ještě razantněji se s „těmi druhými“ vypořádal například egyptský režim. Když armáda v roce 2013 svrhla demokraticky zvolené Muslimské bratrstvo, označila ho za teroristickou organizaci, čímž tuto politickou skupinu postavila mimo zákon a mohla pozavírat tisíce jejích příslušníků.
Od devalvace skutečného významu slova terorista je totiž hodně blízko k politiky přidělované nálepce teroristická organizace. Na tomto označování je riziko účelovosti a nejednoznačnosti vidět ještě lépe.
Teroristé podle potřeby
Íránská opoziční organizace Lidoví mudžáhedíni v rámci boje proti teheránskému režimu povraždila i desítky civilistů. Spojené státy ji zařadily na svůj seznam teroristických skupin a po čase zase vyškrtly podle toho, kdo byl zrovna v Teheránu prezidentem – aniž by se mezitím na činnosti Lidových mudžáhedínů cokoli změnilo.
Cítíme, že nás armáda podvedla. Tvrdili, že bariéra vydrží, zlobí se přeživší z izraelských kibuců
Číst článek
Nejprve šlo o vstřícné gesto vůči liberálnímu „íránskému Gorbačovovi“ Mohammadovi Chátamímu, o patnáct let později o trest pro „provokatéra“ Mahmúda Ahmadínežáda. Podobná politická gesta přitom vůči íránskému režimu učinila i Evropská unie.
Když v nedávných dvaceti letech vedl afghánský Tálibán gerilovou válku proti zahraničním armádám a někdy útočil i civilisty, Rusko ho označovalo za teroristickou organizaci, ale Spojené státy, kterým Tálibánci zabíjeli stovky vojáků, nikoli.
Politické nálepky mohou navíc nacházet odezvu i na druhé straně. Když USA daly na seznam íránské Revoluční gardy, Teherán recipročně označil za teroristickou organizaci americkou armádu. Súdán se zase z amerického seznamu „zemí podporujících terorismus“ před časem vykoupil tím, že navázal vztahy s Izraelem.
V popsané inflaci silných slov se tak poněkud ztrácí původní význam slova terorismus a jeho děsivý rozměr. Možná tedy není dobré, když se na tomto trendu podílejí i média a politici. Už proto, že co je přehnané, je bezvýznamné.
Autor je vedoucí Centra pro studium Blízkého východu Metropolitní univerzity Praha
Sázka na plyn? Začala zima, za dveřmi čeká další krize v energetice
Julie Hrstková
Motoristé kongresující
Ondřej Konrád
Co čeká Sýrii? Nevídaný experiment
Jan Fingerland
Zákaz bezdomovectví v Čechách? Populismus jak vyšitý
Jiří Leschtina