Společnost špatně placené péče?
Veškerá pozornost lidí (nejen) z České republiky je nyní upřena jedním směrem: jak svět zvládne pandemii viru Covid-19.
Z měst zmizeli turisté, školy se zavřely, neodehrávají se žádné kulturní akce. Je doporučeno, aby lidé zůstali co nejvíce doma, zavírají se hospody a scházet se veřejně nemá více než třicet lidí. Jakoby lusknutím prstu šlo všechno stranou a do popředí se dostává jediné: jak dopady pandemie zmírnit a co nás to bude stát?
Zvlášť zásadní bude, aby se virus nerozšířil s takovou rychlostí, že by přestaly zdravotnické kapacity situaci zvládat. To klade extrémní psychickou i fyzickou zátěž na lidi, kteří ve zdravotnictví pracují. Vedle doktorů jsou to především zdravotní sestry, jejich povolání přitom patří k těm nejvíce feminizovaným vůbec. Vzniklo totiž jako výlučně ženská profese, i když dnes je samozřejmě běžně dostupná mužům.
Platové rozdíly
Přesto v tomto povolání stále převládají ženy, podle nejnovějších čísel je jich víc než osmdesát procent. Krize ve zdravotnictví tu navíc byla ještě před pandemií. Kromě toho, že jsou pečující povolání obecně symbolicky podhodnocená (právě proto, jak úzce jsou spojovány s ženskou prací), se mzdy a platy sester napříč republikou liší, a to podle právní normy nemocnic. Může se tak stát, že když pracujete jako sestra někde v Karlovarském kraji, je váš plat i o deset tisíc menší než plat kolegyně ze státního Motola.
Navíc se stále bavíme o penězích, které jsou vzhledem k objemu práce a její náročnosti vlastně směšné, i proto, že zdravotní sestry mnohdy pracují spíš na úvazek a půl za mzdy, které odpovídají úvazku jednomu.
Ještě hůře jsou na tom pečující povolání v domovech seniorů, dětských domovech nebo ti, kteří se starají o lidi s postižením.
Jenže nejde jen o pracující ve zdravotnických zařízeních. Jde i o pečující doma. Česko-německá spisovatelka a novinářka Alena Wagnerová často mluví o tom, že stávající společenský systém nemůže ženy nikdy osvobodit. Stojí totiž na jejich neplacené a neviditelné práci.
Ženy na dvou frontách
Když Andrej Babiš (ANO) na čtvrteční tiskové konferenci vysvětloval, jak by dopadlo zavření školek na rodiče, uvedl jen matky a neopomněl zmínit zdravotní sestry. „Sestřičky jsou velký problém,“ oznámil. Nebyl první. Už v uplynulých dnech se objevily různé pobídky k tomu, aby rodiče zvažovali, kdo zůstane doma.
To je v České republice, prošpikované různými radami o tom, jak se o děti či starší příbuzné mají starat pouze ženy, jak je práce v domácnosti „nemužská“, překvapivé. Pandemie koronaviru situaci najednou mění: ženy jsou potřeba a jsou potřeba pro změnu zase v práci. Až se podaří celou situaci uklidnit, možná bychom mohli řešit, jak do budoucna rozdělit práci i péči tak, aby nebyla genderově podmíněná a aby to neznamenalo automaticky horší ohodnocení žen nebo vytváření druhých směn za dveřmi domácností.
Nemocnicím chybí přes tisíc sester a stovky lékařů. Podívejte se, jak je na tom ta vaše
Číst článek
V obecné rovině jsou všechny vzniklé situace kolem koronaviru důkazem, jak zásadní přínos pro společnost péče má. Neobejdeme se bez ní, a to nejen na institucionální úrovni. Bez dobrovolníků a dobrovolnic, kteří se nabízejí, že pohlídají děti pracujícím rodičům, že nakoupí a donesou jídlo seniorům a seniorkám, že budou vzájemně budovat solidární komunity a pomáhat si, v tomto speciálním stavu nepřežijeme.
Pamatujme na to a uchovejme si z tohoto jednání postaveného na pomoci, pochopení a vzájemnosti něco i do dob, až krize kolem pandemie opadne. Vzhledem k tomu, co ji může vystřídat, to bude rozhodně potřeba.
Autorka je komentátorka serveru A2larm.
‚Chceme, aby české rodiny měly kde bydlet…‘
Petr Fischer
Bylo to rychlé. Syrští povstalci získávají mezinárodní legitimitu
Jan Fingerland
Šedivé myši stranám voliče nepřitáhnou, a tak se bude šíbovat s lídry
Lukáš Jelínek
Nezávislý bitcoin závisí na politicích
Julie Hrstková