Zemřela operní pěvkyně Soňa Červená. Zpívala na nejslavnějších jevištích světa, přátelila se s Pavarottim
Zemřela česká operní pěvkyně a herečka Soňa Červená, bylo jí 97 let. Uvedl to pro Radiožurnál mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk. Červená zpívala v nejvýznamnějších operních domech po celém světě. Její nejslavnější rolí byla Carmen. Začínala ale v roce 1948 po boku Jana Wericha v muzikálu Divotvorný hrnec. Slibně se rozvíjející pěveckou dráhu jí pak v padesátých letech mařily politické perzekuce.
„Zemřela emeritní sólistka Národního divadla paní Soňa Červená. Čest její památce!“ informoval Staněk.
Zemřela významná operní pěvkyně Soňa Červená. Její cestu od muzikálu až na nejslavnější jeviště světa přibližuje Jan Herget
Operní pěvkyně a herečka prožila život plný zvratů. Dcera známého prvorepublikového kabaretiéra Jiřího Červeného hrála s Janem Werichem či Vlastou Burianem. Po emigraci v roce 1962 zpívala v operách v Západním Německu i USA.
A přátelila se třeba i s Lucianem Pavarottim. „Nerada se dívám dozadu, raději dopředu. Láká mě všechno nové. Každý večer jsem někde. Jsem takový tažný pták,“ říkávala mezzosopranistka.
Červená proslula tmavým hebkým mezzosopránem až altem, kterým dokázala podle kritiků odstínit valéry rozpoložení svých postav, jejich tužby a strasti, které uměla procítit i promyslet.
Nepatetická operní diva Červená vytvořila na čtyřech kontinentech přes 110 operních rolí. Spolupracovala s režiséry a dirigenty nejzvučnějších jmen. Celosvětovou slávu jí přinesla role Bizetovy Carmen, kterou zpívala po celém světě a nahrála na gramofonové desky.
Voskovec a Werich
Soňa Červená se narodila 9. září 1925 v Praze. Začínala v divadle. V Osvobozeném divadle byla po druhé světové válce první Káčou v muzikálu Divotvorný hrnec Voskovce a Wericha. „Jiří Voskovec byl režisér, a to výborný, on byl hlavou všeho, zatímco Jan Werich byl to srdce, klaun v tom nejvyšším slova smyslu,“ vzpomínala před lety.
Zahrála si také ve filmu, třeba v komedii Poslední mohykán s Jaroslavem Marvanem, hrála v karlínském divadle s Oldřichem Novým i Vlastou Burianem, natáčela gramodesky, koncertovala s orchestrem Karla Vlacha.
Emigrace na poslední chvíli
Po únoru 1948 ale byla její rodina prohlášena za nepřátelskou komunistickému režimu, její manžel, majitel továrny na výrobu čokolády, utekl ilegálně přes hranice, protože byl takzvaný třídní nepřítel.
„Nezbylo mu než utéct. Chtěl, abych odešla s ním, ale já už byla zamilovaná do divadla. Už jsme se nikdy neviděli,“ vzpomínala. Navíc její matka zemřela za nevyjasněných okolností po policejním výslechu.
Červená emigrovala po vybudování berlínské zdi posledním otevřeným přechodem z východního Berlína do tehdejšího Západního Německa.
Domovskou scénou se pěvkyni stala opera ve Frankfurtu nad Mohanem, odkud vedla její kariéra na většinu významných evropských a zámořských operních scén a festivalů. Účinkovala v milánské La Scale, v pařížské Velké opeře, v Barceloně, na festivalech v Glyndebournu, Wexfordu či Edinburghu i na řadě amerických pódií.
Vedle své životní role Carmen proslula mimo jiné jako hraběnka Geschwitzová v Bergově Lulu a Gluckův Orfeus, za něhož dostala v roce 1961 v Berlíně titul komorní pěvkyně.
„Stýskat jsem si tehdy zakázala, ale touhu po své Vltavě a po své češtině jsem si dopřála,“ říkala k emigraci.
Návrat do Československa
Zvláště významné bylo spojení jejího hlasu s díly Leoše Janáčka, především v Její pastorkyni, Kátě Kabanové či cyklu písní Zápisník zmizelého. Učila sólisty Janáčka česky a Janáčkova díla také přeložila do němčiny a francouzštiny, aby pěvci, kteří je zpívají foneticky v češtině, věděli, o čem je řeč.
Na návrat do Československa v roce 1989 vzpomínala takto: „Myslela jsem si, že mě tady už nikdo nebude znát. Ale lidé mě přijali s otevřenou náručí. S překvapením jsem zjistila, že si mě pamatují lidé nejen z mé generace, ale znají mě i mladší.“
Na prknech pražského Národního divadla poprvé stanula v roce 2002 v Janáčkově opeře Osud. Pro Divadlo Kolowrat pak v roce 2008 nastudovala postavu Milady Horákové v hudebně dramatické fresce Zítra se bude...
V roce 2010 účinkovala v inscenaci Čapkovy hry Věc Makropulos, kterou připravil americký režisér a výtvarník Robert Wilson. Diváci ji také znají jako Frau König z filmu režiséra Jana Hřebejka Pupendo.
Vymazání ze seznamu StB
Pěvkyně je jednou z osobností, kterým justice v roce 2010 vyhověla ve věci vymazání ze seznamu spolupracovníků StB. Ta na Červenou vedla osobní svazek od padesátých let, figurovala v něm pod krycím jménem Fialová.
Podle některých pramenů se ji ke spolupráci bezvýsledně snažila získat i východoněmecká Stasi. To ale Červená popřela a uvedla, že emigrovala právě kvůli nátlaku StB. „Nemohla jsem žít, ani zpívat v nesvobodě. A nechtěla jsem se dát usmýkat Státní bezpečností. Proto jsem s těžkým srdcem emigrovala a žila - a zpívala - 30 let v zahraničí,“ uvedla k tomu jednou.
Za mimořádný přínos divadelnímu umění převzala Červená v roce 2005 zvláštní cenu Thálie, v roce 2009 získala cenu Alfreda Radoka. V roce 2013 dostala od prezidenta Miloše Zemana medaili Za zásluhy o stát v oblasti umění. V červnu 2018 získala Červená osvědčení o pojmenování planetky č. 26897, která nyní nese jméno Červená.
