Semestr nám otevřel dveře, říká režisér úspěšného internetového seriálu. Svůj film představí ve Varech
Devětadvacetiletý režisér Adam Sedlák překvapil internetovou minisérií Semestr. Teď představí svůj celovečerní debut Domestik na filmovém festivalu v Karlových Varech - rovnou v hlavní soutěži. Příběh cyklisty Romana, který je schopný pro co nejlepší výkon obětovat i vztah se ženou Šarlotou, zaujal filmové odborníky už před třemi lety. Minimalistická studie rozpadu těla a vztahu si už na papíře odnesla ocenění za nejlepší nerealizovaný scénář.
Domestik je originální námět. Scénář ocenila v roce 2015 Filmová nadace šekem na čtvrt miliónu korun. Mezi dalšími oceněnými byl i Tomáš Vorel, který Instalatéra z Tuchlovic už natočil. Šarlatán od Marka Epsteina a Modelář Petra Zelenky ale na své zfilmování pořád čekají. Jak dlouhá byla cesta vašeho debutu na filmová plátna?
První verzi scénáře jsem napsal po absolvování školy v roce 2013, kdy jsem strávil léto tím, že jsem koukal doma na gauči na Tour de France. U toho jsem si pokládal základní otázky: co dělá cyklista, když je celý den v pelotonu? Co potom večer jí, jakým způsobem spí, jak regeneruje…? Potom jsem se začal víc zajímat o cyklistiku, až jsem narazil na kyslíkový stan.
Když do toho začal člověk víc pronikat, tak se začaly objevovat kontury tohoto příběhu. Film jsem skládal dohromady v podstatě pět let, protože jsme to dělali v nízkonákladových podmínkách, spolupracoval jsem na tom s producentem, který v podstatě kromě Semestru nic neudělal, stejně jako já. Jde o můj celovečerní debut, všechno tak bylo obtížnější, cesta byla trnitá.
Do léta 2013 jste tedy výraznější vztah k cyklistice neměl?
Vůbec. Jsem ve své podstatě antisportovní člověk. O sportu si spíš čtu, než abych na něj koukal nebo ho provozoval. Opravdu mě víc zajímají statistické údaje o sportu nebo sportovci jako osoby.
Než jste ale stihl dokončit film Domestik, natočil jste v mezičase seriál Semestr. I ten jste si vymyslel sám, scénář jste napsal s Ondřejem Kopřivou. Máte už vymyšlený nějaký další originální námět k zrežírování?
Už přemýšlím nad scénářem druhého celovečerního filmu. Zároveň dávám dohromady dokument, shodou okolností taky ze sportovního prostředí, tentokrát z oblasti tenisu.
Pomohl úspěch seriálu Semestr k realizaci Domestika?
Určitě. V jednu chvíli jsme se s financováním Domestika zasekli – nedostali jsme potřebné peníze od České televize, tak jsme se rozhodli využít energii jinde. S producentem Jakubem Jírou jsme se tedy domluvili, že zkusíme jiný námět, který jsem měl. A to byl právě Semestr. Po dokončení seriálu se nám otevřely dveře do České televize znovu. Asi jsme prokázali, že jsme vůbec schopni něco natočit a doložíme reálný výsledek, který jsme někomu odevzdali.
Adam Sedlák (*1989) vystudoval Filmovou akademii Miroslava Ondříčka v Písku. Během studií natočil dokumentární film Mgr. Radovan Kaluža o excentrickém milionáři. Absolvoval snímkem L.H., který byl inspirován skutečným příběhem nejznámějšího neabsolventa vysoké školy. Předloni natočil režisér úspěšnou sérii Semestr, jejíž epizody dosahovaly na internetu statisícových zhlédnutí.
Jak vnímáte začlenění svého debutového snímku do hlavní soutěže karlovarského filmového festivalu?
Když jsme to pouštěli Karlu Ochovi (umělecký ředitel MFF KV, pozn. red.) a jeho dramaturgickému týmu, měli jsme očekávání, že film se může dostat do sekce Na východ od Západu, která je pro celovečerní debuty a druhé filmy. Když nám ale oznámili, že film chtějí a že ho navíc chtějí do hlavní sekce, o to víc jsme byli rádi. Pro mě to znamená, že mám debut na áčkovém festivalu v hlavní soutěži. Například můj nejoblíbenější režisér Joachim Trier se svým debutem Repríza taky soutěžil na karlovarském filmovém festivalu. Je super být na stejném začátku, jako byl on.
Domestik je označení silničního cyklisty, který obětuje svůj vlastní úspěch ve prospěch týmu. Jezdí na čele skupiny, hlídá úniky soupeřů, stará se také částečně o servis svých kolegů. V čem vidíte oběť hlavního hrdiny vašeho filmu?
Hlavní představitel Roman – Domestik – nejenže je oběť týmový režie, ale je i oběť rodinný režie. Podřizujeme se všemu jak v kariéře, tak i v rodinným životě a to ho omezuje, aby mohl splnit sportovní život. Četl jsem rozhovor s Jaromírem Jágrem, kde říkal, proč nemá do dneška dítě. Je to z toho důvodu, že kdyby měl dítě, buďto by šidil hokej, nebo naopak. V podstatě to visí tady na té premise – když někdo chce dělat takhle vrcholový sport, vždycky ta oběť někde bude, buďto partner, nebo na rodina.
