‚Není samozřejmé prodat český film o událostech roku 1968.‘ Snímek Vlny je ve Francii o 15 minut kratší
Do francouzských kin se dostal český snímek Vlny o událostech pražského jara, invazi vojsk Varšavské smlouvy a vysílání Československého rozhlasu v letech 1967 a 1968. Deník Le Figaro film hodnotí jako silné dílo a působivou fikci. Na rozdíl od snímku promítaném v Česku je francouzská verze filmu kratší a tamní kina snímek vysílají pod názvem „Rádio Praha – vlny revoluce.“
„V té době jsme byli studenti. Zajímala nás politika a mě osobně i to, co se odehrávalo za železnou oponou. Vnímám všechny ty pocity – a to i zklamání z toho, že pro některé imperialisty se věci ani dnes nemění,“ popisuje pro Radiožurnál divák Bernard a loučí se slovy, že je rád, že se Česko i Slovensko vymanily ze sovětské nadvlády.
V pařížském metru v těchto dnech narazíte na filmové plakáty se dvěma mikrofony. Na jeden míří samopaly, druhý se chystá zašlápnout armádní bota. Tyto plakáty zvou Francouze do kina na český snímek „Vlny“
Novinář a moderátor Nicolas Herbeaux, který je napůl Čech a napůl Francouz, vedl před pár dny na vlnách francouzské rozhlasové stanice France-Culture rozhovor s režisérem Jiřím Mádlem, který za film získal dvě ceny Český lev – a to za režii a za scénář.
Herbeaux snímek prožíval o to víc, že jeho rodiče události roku 1968 zažívali přímo v Československu.
„Maminka byla malá. Bylo jí tehdy sotva deset let. Jsou to všechno příběhy, které nám s bratrem vyprávěla, když jsme byli malí. Zůstává to takové nejasné. Většinu jsem se dozvěděl z četby, poslechu nebo z filmů. Zanedlouho pojedu do Prahy, tak poprosím tetu, aby mi o tom všem znovu vyprávěla. Chci se dozvědět, jak má rodina tyhle chvíle prožívala,“ přibližuje.
V době pražského jara vedl Redakci mezinárodního života Milan Weiner. Snímek představuje i další rozhlasové novináře, jako byli Věra Šťovíčková nebo Jiří Dientsbier, který se stal prvním nekomunistickým ministrem zahraničí po roce 1948.
‚Méně přístupná‘
Zatímco film, který se promítal v Česku, trval 131 minut, francouzská verze snímku je zhruba o čtvrt hodiny kratší.
„Upřímně řečeno, až na úvodní scénu, která je velkolepá, si nemyslím, že delší verze filmu přináší něco navíc,“ vysvětluje zakladatelka společnosti ARP Sélection Michèle Halberstadtová, která český film distribuuje ve Francii.
„Řekla bych, že je komplikovanější a méně přístupná. Není samozřejmé prodat český film o událostech roku 1968. A kdyby trval dvě hodiny dvacet minut, tak by to už vůbec nešlo. Je to velmi složité. Jakmile má zahraniční film přes dvě hodiny, tak je velmi komplikované takový snímek zařadit do programu,“ vysvětluje.
Francouzská média se na recenzích filmu neshodnou. Zatímco francouzský rozhlas oceňuje úžasnou režii, kameru, kulisy i osvětlení, tak server Télérama snímek označuje za politické drama, které ve způsobu zpracování nepřichází s ničím revolučním.
„Jsem trochu zklamaná tím, jak na film reagoval francouzský tisk. Myslím, že byl příliš přísný. Na jednu stranu se dočtete, že téma je zajímavé, na druhou stranu hlavně starší novináři vám řeknou, že tyto události už znali. Jiní zase poukazují na to, že způsob zpracování je příliš obyčejný. S tím nesouhlasím. Mně se film moc líbí,“ hodnotí Halberstadtová.
Koncem ledna film získal také ocenění filmových novinářů z celého světa Satellite Award za nejlepší cizojazyčný snímek.
