Situační zpráva okresního církevního tajemníka Františka Malického o předvolební agitaci v internačním klášteře Bílá Voda z dubna 1954: „Ze zástupu pak vystoupila starší řeholnice (úplně žlutá v obličeji), ukázala mi na volební vyhlášku a řekla, že v ní je psáno, že ten, kdo se zúčastní voleb a bude voliti kandidátku Národní fronty, dokáže, že souhlasí s nynějším režimem, a dodala: ‚A já s tímto režimem nesouhlasím a souhlasiti nebudu, dokud naše církev bude pronásledována, naše kostely a kaple zavírány, naši kněží dáváni na těžkou práci do dolů, nám budou přikazována nucená bydliště a nebudeme volné, jako jsme byly dřív. Já se považuji za vězně.‘“

Bílá Voda je pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Do zdejšího kláštera zamířila i sestra Evarista. Psal se rok 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce Ř všechny řádové sestry do sběrných klášterů.

Mladičká Evarista tehdy dostala na výběr: vrátit se do civilního života, nebo s ostatními sdílet jejich příští osud. Nezaváhala ani na okamžik. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a vystavena ponižování v komunistickém kriminálu i mučení, aby se vzdala víry v Boha. Marně.

O desítky let později se na stejném místě objeví i Lena Lagnerová, která se tu chce skrýt před minulostí. Zjistí ale, že démoni z minulosti Bílé Vody nespí, Evaristin příběh je mnohem složitější, a hlavně že to všechno je součástí i jejího vlastního osudu.

„Chtěla jsem, aby lidé věděli více o tom, čím si procházely ženy v katolické církvi v 50. letech,“ vysvětluje Tučková motivaci nového románu. „O mužské části se vědělo, ale příběhy žen se tak nějak zamlčely. Ženy byly přitom v té době nuceny vyklidit své kláštery, matky představené se stávaly součástí procesů a následně byly vězněny, novicky byly posílány na nucené práce. A mně připadalo, že by se o těchto ženách mělo vědět.“

Bílá Voda je inspirována skutečnými událostmi, po nichž spisovatelka řadu let pátrala v archivech a mezi pamětníky. Jistou dobu si také pobyla v klášteře, knihu proto nazývá svým nejprožitějším dílem.

„Události popisované na příštích stránkách se staly, staly jinak nebo se nestaly vůbec,“ stojí v úvodu románu. „Podobnost postav se skutečnými osobnostmi není náhodná, žádná z postav však není věrnou podobenkou svého předobrazu. Příběh si vyžádal úpravu či zjednodušení některých místních nebo historických reálií.“

Spisovatelka, dramatička a kurátorka Kateřina Tučková po studiu historie umění a bohemistiky na Masarykově univerzitě získala doktorát na Univerzitě Karlově. Její romány Vyhnání Gerty Schnirch o brněnském pochodu smrti a Žítkovské bohyně, který pojednává o osudu léčitelek z Moravských Kopanic, byly oceněny prestižní cenou Magnesia Litera a pro svou společenskou angažovanost také Cenou za svobodu, demokracii a lidská práva, kterou jí v roce 2017 udělil Ústav pro studium totalitních režimů.

Její knihy byly přeloženy do dvaceti jazyků. Svět umění a literatury propojila v knihách Můj otec Kamil Lhoták a Fabrika, příběh textilních baronů z moravského Manchesteru. V roce 2018 měla v Divadle Husa na provázku premiéru její divadelní hra Vitka na motivy životního příběhu brněnské hudební skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové. 

Román Bílá Voda vydalo brněnské nakladatelství Host.

Pokud se chcete zapojit do soutěže o 10 románů Bílá Voda, napište nám až do tohoto pátku 6. května do 18.00 na e-mailovou adresu soutez.irozhlas@rozhlas.cz odpověď na následující otázku:

Román Žítkovské bohyně se od svého vydání dočkal dvou dramatizací. V režii Doda Gombára ji uvádělo které české divadlo?

Do odpovědi uveďte:

• Jméno a příjmení
• Adresu pro případ výhry
• Telefon, případně e-mail

Výherce bude server iROZHLAS.cz losovat ze správných odpovědí, každý se může v daném kole účastnit pouze jednou. Více se dočtete v pravidlech.

red Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít