Moderní témata z perspektivy Byzantské říše. V Česku je řecký spisovatel Panagiotis Agapitos
V Česku je v těchto dnech na návštěvě jeden z nejuznávanějších současných řeckých autorů historických detektivek Panagiotis Agapitos. Osobně přijel představit svou novinku Bronzové oko. Před několika měsíci mu v Česku vyšla kniha Ebenová loutna. Příběh se odehrává v roce 832 na východních hranicích Byzantské říše a v jeho centru jsou vraždy mladých dívek.
Román Bronzové oko je zasazeno do Soluně - do města, ze kterého pocházeli Konstantin a Metoděj -, a to v době, kdy tito věrozvěstové žili. Soluňský případ vyslance Leona je navíc zasazen do roku 833, což je i rok, do nějž se datuje vznik Velkomoravská říše.
Poslechněte si rozhovor s jedním z nejuznávanějších současných řeckých autorů historických detektivek Panagiotisem Agapitosem.
Vaše druhá kniha Bronzové oko se opět odehrává v Byzantské říši, snažíte se přiblížit čtenářům období, kterému by jinak byla obtížné porozumět?
Jak profesionální byzantolog se velmi zajímám o pohled na Byzantskou říši u široké veřejnosti, což není vždycky úplně jednoduché nebo zcela zjevné. V Řecku například je Byzantská říše na jedné straně považována za součást řecké historie a na druhou stranu nikoliv. Je tam specifický vztah Řeků k Byzantské říši.
Proto je tento román napsán v řečtině a záměrně určen řeckému publikum, které se snaží porozumět tomuto problému. Snažím se ukázat jiný úhel pohledu řeckým čtenářům, než ho mají zažitý a jsou na něj zvyklí ze školního vzdělávání.
V Česku toto asi nemáte, protože nejspíš se Byzantská říše neobjevuje ve vašich osnovách, ale máte v tomto smyslu zde důležitou náboženskou tradici jdoucí až ke svatému Cyrilu a Metodějovi, jejich překladu Bible do staroslověnštiny, významu této kultury a architektury. Toto je zcela odlišný pohled, než ho mají Řekové. Snažím se, aby čtenáři získali dostatečný přehled o tom, jak Byzantská říše v 9. století vypadala.
Myslíte si, že všechny tyto historické skutečnosti a fakta mohou přilákat i české čtenáře?
Rozhodně jsou asi různé typy čtenářů. Můžete mít čtenáře, kteří jsou velmi nadšení pro detektivky obecně, pak ale jsou čtenáři, kteří mají rádi zejména historický detektivní žánr. Tento typ čtenářů, i když toho mnoho neví o Byzantské říši a nevidí žádnou souvislost, mohou si říci: „Ano, to je nejspíš nějaký středověký, řecký, byzantský román….ten si přečtu, protože je to historický kriminální příběh.“
Superstar arabské poezie, které vyhrožuje 'zběsilý netvor': Nebojím se být stejně dobrá jako muži
Číst článek
Často jste přirovnáván k Umbertu Ecovi. Myslíte si, že máte něco, co vás spojuje?
Moje vyprávění není tak intelektuální jako jeho Jméno růže, ale je jedna věc, která nás spojuje, a to je fakt, že oba pocházíme z akademického prostředí, které zároveň přinášíme do naší práce.
Druhým faktem je postmoderní přístup. Velmi mi záleží na tom, aby lidé cítili, že se pohybují v byzantském prostředí a Umberto Eco udělal to stejné se Jménem růže. Zároveň ale moje romány jsou velmi současné, protože se snaží nastínit témata a otázky, které jsou zajímavé a důležité dnes, ale jsou nahlíženy z perspektivy Byzantské říše. A to je stejné, co dělal i Eco. Mluvil o velmi aktuálních věcech, ale ze středověkého úhlu pohledu na věc.
Jak obtížné je v současné době popularizovat historii?
Popularizovat znamená, že se snažíte udělat něco zajímavé pro druhé, ale způsobem, že publikum se necítí být poučováno. Když mluvíte jako učitel, mezi vámi a studenty je automaticky propast.
