Deska týdne: Anna Calvi
Anna Calvi na sebe v poslední době strhává pozornost. Zahrála si po boku Grinderman, podepsala smlouvu s labelem Domino, vydala singl Jezebel a získala pomyslnou nominaci na možnou událost letošního roku. Jak to nakonec s její debutovou eponymní deskou vypadá, to vám prozradí Deska týdne.
Debut Anny Calvi je o lásce, smilstvu a démonech. Jak sama vysvětluje, nahrávka popisuje vnitřní pnutí, která jsou mimo naši kontrolu a můžou nás zcela pohltit, zkoumá intimitu, vášeň a osamělost. O té Anna, která strávila většinu prvních tří let svého života v nemocnici, musí něco vědět. Album navíc vznikalo na půdě rodičovského domu, jeho demoverze se natáčela doslova ve sklepě a trvalo na dnešní dobu neuvěřitelné tři roky, než se po práci ve studiích v Londýně a Francii za produkčního dohledu dlouhodobého spolupracovníka PJ Harvey Roba Ellise konečně dostalo na světlo světa.
Hudební dráhu slibné hudebnice mapoval Robert Candra.
„Debutové album londýnské divy Anny Calvi pracuje s posluchačem podobně jako tekuté písky - nejprve skýtá zdánlivě familiérní prostředí, ale nahrávka nás časem pozře a zavede do míst, kde asociace slyšeného odkrývají nové prožitky. Po dobu tří let piplané písně nepůsobí překombinovaně. Snad i díky dlouholetému vstřebávání klasického romantismu navozují pocit vzdušnosti a samozřejmosti, jako by tu byly odnepaměti. Calvi zpívá hrdým, plným vokálem, školeným obsesí projevu Niny Simone. Za doprovodu ležérně, více impresionisticky než rockově, rozeznívaného Telecasteru, doprovodu bicích a harmonia její dvoučlenné koncertní kapely zní jako moderní, ženský protějšek Scotta Walkera,“ říká o Calvině debutu hudební dramaturg Tomáš Turek. Poslechněte si celou recenzi!
Druhý hodnotitel, hudební redaktor Pavel Zelinka, souhlasí: „Nabízí se otázka, zda boom okolo Anny Calvi není pouze zaplnění momentálně neobsazeného místa na rockové mapě než událost, která si zaslouží pozornost pro své muzikální kvality. Poslech čtyřicetiminutové skládanky ale uběhne jako voda a po každé jsem se přistihl, že mám chuť si desku pustit znovu. To je moje odpověď, která se veze podobně jako hudba autorky na vlně silných a uvěřitelných emocí.“
