Národní muzeum získalo šaty Adiny Mandlové. Než je vystaví, musí je zrestaurovat
Zatímco dnes je běžné, že herečky oblékají kostýmní výtvarnice a šaty odevzdávají do filmových nebo divadelních skladů, za první republiky bylo jeviště nebo filmové plátno jakýmsi přehlídkovým molem. Mnohé divačky víc než výkon umělkyně zajímalo, jestli se v nadcházející sezoně bude nosit káro nebo puntíky. I proto jsou kostýmy hvězd stříbrného plátna vítanými kousky do sbírek většiny muzeí. Jedním z mála, které se může pochlubit róbami Adiny Mandlové, je Národní muzeum.
„To jsou speciální entomologické špendlíky, které jsou neuvěřitelně tenké. Při restaurování neudělají tak velký otvor do jemné, často hedvábné látky,“ vysvětluje restaurátorka Veronika Šulcová a sklání se nad rozměrnou bílou deskou stolu.
Restaurování šatů herečky Adiny Mandlové přihlížela reportérka Českého rozhlasu Michaela Vetešková
Mimo pinzet, špulek nití a různě velkých nůžek na ni leží šaty ze strojové krajkoviny, oblíbeného materiálu módních návrhářů ve 30. letech.
„Krajka je hodně potrhaná, hlavně v té horní části šatů, kde je i značně spravovaná podložením jinou nepůvodní látkou. Trhliny tam jsou nahrubo zalátané. Nepůvodní opravy se dávají pryč, proto ta pinzeta, vytahuji nit po niti,“ popisuje restaurátorka.
Smetanově zbarvené, zlatou nití prošívané šaty Adiny Mandlové sloužily doslova do roztrhání. Proto než je kurátoři Národního muzea na podzim vystaví, musí je Veronika Šulcová dát do pořádku:
„Nit se na jedné straně vystřihne a pinzetou jí vytáhnu. Poškozená místa se potom podloží novým materiálem. Používá se velice jemná, hedvábná tkanina. Říká se jí krepelína. Tím se trhliny podloží. Nití, která se z té jemné tkaniny vytáhne, má jemnost zhruba jako lidský vlas, se poškozená místa prošívají. Jen pro představu – tady ten pravý rukáv už je hotový a trval mi týden.“
Šaty Národnímu muzeu darovalo Vinohradské divadlo, aby po slavných herečkách nezůstaly jen fotografie, recenze a filmové pásy, ale i část garderoby.
"Šaty zřejmě byly původně ušité jako civilní oděv. Adina Mandlová hlavně šila v salonu Hanny Podolské,“ říká kurátorka sbírek textilu Miroslava Burianová.
Její šaty byly dost drahé, a když na ně Adina Mandlová neměla, tak si je alespoň na filmování půjčila.
„Paní Podolské samozřejmě stálo za to, aby si tímto způsobem dělala reklamu, protože v té době bylo běžné, že herečky hrály ve vlastních šatech. Dost často utratily celý honorář z předchozího filmu za to, aby si pořídily garderobu pro další film. Samozřejmě ve výhodě byly herečky jako paní Růžena Šlemrová, Jiřina Šejbalová, které měly bohaté manžele, nebo manžele, kteří vlastnili obchody s konfekcí," dodává Burianová.
Když Adina Mandlová přebírala Národní cenu za ztvárnění postavy Zuzanky ve filmu Kristián, údajně řekla, že ocenění by měla dostat hlavně Hanna Podolská, protože ve filmu za ni hrály její krásné šaty.
