1934: Vyhrajte, nebo zemřete, vzkázal Mussolini. Sudí ve finále přehlížel brutální hru proti Československu
Rok 1934 byl rokem, kdy fotbalové mistrovství světa ovládl fašismus. Dirigentem byl italský diktátor Benito Mussolini, jehož země šampionát hostila. Neponechal nic náhodě, tlačil a vyhrožoval vlastním hráčům, na večeři si pozval rozhodčí. To vše s jasným cílem: Itálie a fašismus musí porazit celý svět. Poslední překážkou byl fotbalový tým Československa, který v boji o zlato čelil brutální hře domácích Italů.
Skandály světových šampionátů
Bez kontroverze není fotbalového mistrovství. Server iROZHLAS.cz připomene v seriálu všechny proběhlé světové fotbalové šampionáty přes události, které mnohdy zastínily klíčové branky i celková vítězství.
Den před finálovým zápasem na druhém mistrovství světa ve fotbale zamířili představitelé Mezinárodní fotbalové konfederace FIFA a rozhodčí na večeři. Hostitelem byl Benito Mussolini a potřeboval si bafuňáře a arbitry naklonit.
Světový šampionát ve fotbale poprvé hostila evropská země a pořadatelství získala Itálie, která měla ve 30. letech minulého století jedno z nejlepších světových družstev. Diktátor Mussolini se rozhodl, že mistrovství využije pro propagaci fašismu. A neponechal nic náhodě.
Už ve čtvrtfinále Italům hodně pomohl švýcarský arbitr, když neuznal dva góly Španělům, po semifinále si na nepotrestanou brutální hru stěžovali Rakušané. Vadil jim výkon hlavního sudího Ivana Eklinda.
Stejný rozhodčí byl určen i pro finále Itálie – Československo. Bylo celkem zřejmé, k jaké straně chová osmadvacetiletý (dodnes jde o nejmladšího arbitra, který kdy řídil finále MS) Švéd sympatie. Nejenže se účastnil večeře s Mussolinim, ale diktátora během slavnostního nástupu pozdravil vztyčenou pravicí.
„Vyhrajte, nebo zemřete,“ vzkázal výhrůžně domácím hráčům Mussolini. A trenér Victor Pozzo po rozhovoru s diktátorem přetlumočil do kabiny další jasný vzkaz. „Je mi jedno jak, ale dneska musíme vyhrát a zničit protivníka. Jestli prohrajeme, budeme se mít velmi špatně.“
Dění na hřišti připraveným kulisám odpovídalo. První třetina utkání patřila Čechoslovákům, ale Nejedlého, nejlepšího střelce šampionátu, zastavil rozhodčí Eklind pro ofsajd, Krčila brutálně faulovali Italové, ale protože se tehdy nemohlo střídat, musel utkání přes bolest dohrát. Těsně před poločasem skočil nohama napřed na Svobodu Monti, ale nedostal ani žlutou kartu.
Sedm minut od zlata
Ve druhé půli italská obrana brutálně vyřadila Antonína Puče, který dokonce ztratil na chvíli vědomí a sedm minut nehrál. V 71. minutě ovšem právě Puč vstřelil první branku. Co by se v Římě dělo, kdyby Svobodův pokus neskončil poté na tyči, těžko říct.
Italové totiž dokázali vyrovnat, Orsi místo levačkou vypálil pravou nohou a míč zapadl do brány. Do konce chybělo sedm minut. „To ale nikdo z nás netušil, protože hodiny na stadionu nebyly a nikdo z vedení nás třeba dvacet minut před koncem na zbývající čas neupozornil,“ uvedl později legendární brankář František Plánička.
Rozhodující gól nakonec k radosti domácích fanoušků a zejména Mussoliniho dal Schiavio v prodloužení. Itálie vyhrála 2:1 a diktátor předal domácímu kapitánovi hned dva poháry: jeden pro mistry světa a jeden „pohár od vůdce“.
„Triumfovala brutalita,“ hlásal následně německý magazín Kicker. „Co se dělo na trávníku, nemělo nic společného s fotbalem.“
Zajímavosti MS v Itálii
- Turnaje se účastnilo 16 týmů, chyběli Uruguayci, kteří měli obhajovat zlato.
- Nejlepším střelcem mistrovství se stal Oldřich Nejedlý, který dal pět gólů.
- Systém turnaje byl neúprosný, hrálo se rovnou vyřazovacím způsobem. Brazílie a Argentina prohrály hned na úvod a šampionát tak pro ně okamžitě skončil.
- Vyrovnávací gól ve finále, který dal Československu Ital Orsi, byl tak neuvěřitelný, že reportéři den po finále žádali Orsiho, aby střelu předvedl znovu. Ital to zkusil na prázdnou bránu dvacetkrát, ani jednou už se mu to nepodařilo
