Čeští horolezci zdolali himalájskou stěnu, kterou tři roky nikdo nezlezl
Je toho dost, čím se horolezci šplhající po strmých úbočích osmitisícovek odlišují od ostatních sportovců. Jen tak namátkou. Svoje soupeře z kategorie těch nejnebezpečnějších si vybírají zásadně sami a není rozhodně výjimkou, že pokud napoprvé neuspějí, neváhají to s nimi zkusit znovu. Příkladem z poslední doby jsou třeba Zdeněk Hrubý a Marek Holeček.
Před rokem se jim nepovedlo vystoupit na vrchol Nanga Parbatu, ale od svého letošního pokusu číslo dvě se nenechali odradit zjištěním, že tahle osmitisícovka bombarduje horolezce šplhající nahoru padajícím kamením, ani faktem, že počasí tu dovede být mimořádně zlomyslné.
„V té stěně bylo během tří let několik expedic a žádná z nich se nedostala nad šest tisíc metrů a to pak vytváří takový negativní ‚nátěr‘ na pravděpodobnost výstupu a už se tam nikdo nežene a výsledek byl, že letos jsme tam byli úplně sami,“ vybavuje si Zdeněk Hrubý.
A tak si on ani jeho parťák neměli komu postěžovat, že jejich plány na budování výškových táborů a pozvolnou aklimatizaci jsou v daných podmínkách neproveditelné. Nebylo jiného řešení než improvizovat, naložit na záda to nejnutnější a pokusit se o výstup alpským stylem.
„Vsadili jsme na jednu kartu, to znamená vrchol, buď a nebo. Ten výstup trval dohromady jedenáct dní. Myslím ten vrcholový útok, což byla poměrně extrémní doba,“ svěřuje se Hrubý.
Naštěstí bylo tohle dlouhotrvající dobrodružství korunováno dosažením vrcholu. Na co se asi horolezec při návratu dolů nejvíc těší.
„Samozřejmě se těší na to, když udělá revizi prstů a podobně, tak že to bude všechno v pořádku, tak to se nám povedlo. No a potom na takové ty věci jako domů a na pivo, protože se dostanete do takového stavu, že si vážíte opravdu obyčejných věcí, které berete za samozřejmé,“ uvádí Hrubý.
Myšlenky na další expedici
Kdybyste se, teoreticky vzato, mohli zeptat totálně vyčerpaného horolezce, který právě po sestupu z osmitisícovky dorazil do základního tábora, kam se hodlá vydat příště, nejspíš by se na vás jen podíval pohledem štvaného jelena. Kdybyste se vytasili s takovou otázkou o pár dní později, asi byste se už dočkali odpovědi.
„Když se vyskytne taková extrémnější akce, tak když člověk sleze dolů, tak si okamžitě říká, tak to už nikdy. To vydrží tak maximálně do návratu domů a v člověku už začne hledat červíček,“ potvrzuje touhu horolezců Zdeněk Hrubý.
A kam že tedy onen hlodající červíček nasměruje Zdeňka Hrubého příště? „Plán máme a když to dobře půjde, tak by se mohlo něco zrodit už tuto zimu,“ dodává Hrubý.
