Osudy popravených Romů stojí ve stínu představ o holokaustu, míní romistka
Co se stalo v romském koncentračním táboře v Dubnici nad Váhom před 80 lety? Proč tyto události veřejná paměť vytěsnila? „Persekuce probíhaly dost jinak, i proto je složitější obraz holokaustu Romů na Slovensku zvedat, nehledě na všeobecnou ignoraci informací o historii Romů,“ říká v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu romistka Helena Sadílková z Ústavu etnologie a středoevropských a balkánských studií Univerzity Karlovy.
Počet romských obětí holokaustu na Slovensku se odhaduje na tisíce. V neděli 23. února to bude 80 let od masakru Romů v Dubnici nad Váhom. Co se tam tenkrát stalo?
V Dubnici nad Váhom existoval od listopadu 1944 koncentrační tábor, dobově se mu říkalo zajišťovací tábor, do kterého byly sváženy celé romské rodiny z různých částí Slovenska. Kvůli katastrofálním podmínkám v táboře velmi brzy vypukla tyfová epidemie, kterou správní úřady nebyly schopné omezit. V únoru 1945 se do řešení epidemie vložila německá armáda.
Dodnes se podařilo identifikovat jenom větší část z obětí, říká Sadílková o hromadné vraždě v romském koncentračním táboře
Zajišťovací tábor fungoval těsně vedle zbrojovky, která na tom místě stojí dodnes. Německé velení se rozhodlo situaci řešit velmi radikálně, přijeli do tábora s nákladními vozy a nařídili všem nemocným nastoupit do aut s informací, že budou odvezeni do nemocnice. To se nestalo, zavezli je jenom kus za tábor a tam je postříleli a zakopali v hromadném hrobě.
Obětí z 23. února bylo 26. K exhumaci hromadného hrobu došlo okamžitě po konci druhé světové války, respektive po osvobození. Exhumační nález jen potvrzuje naprostou brutalitu té události: z těch 26 lidí bylo jenom 18 zasaženo nějakými střelami a všechny z nich ani nebyly smrtelné, takže část lidí se udusila v masovém hrobě. Dodnes se podařilo identifikovat jenom větší část z obětí.
‚Katastrofální podmínky‘
V prosinci 1944 bylo v táboře vězněno na 700 lidí, což bylo ale hodně nad jeho kapacitu.
Ano, ten tábor měl svoji historii. To je i důvod, proč v něm byly tak katastrofální podmínky hned první měsíc po tom, co byl zajišťovací tábor zřízen. Od roku 1942 tam fungoval pracovní tábor, dobově se tomu říkalo pracovní útvar, kam byly zařazovány takzvaně asociální osoby a lidé dobově označovaní termínem cikáni.
3:14
Lhůta na odškodnění po nezákonných sterilizacích vypršela. Očekávalo se 400 žádostí, přišlo jich 2266
Číst článek
Definice toho, kdo pro slovenské úřady spadal pod tu kategorii, se dost proměňovala. Nicméně v pracovním útvaru byli vězněni muži za velmi zoufalých podmínek. V momentě, kdy do zajišťovacího tábora byly transportovány celé rodiny, byla kapacita tuším 300 osob. Celkem tam bylo více než 700 lidí a je důležité zdůraznit, že 250 z nich byly děti.
Chystají se na neděli nějaké oficiální vzpomínkové akce?
Ne na neděli, ale na pondělí 24. února. Kolegové z organizace In minorita, kteří se už dlouhodobě angažují v připomínání těchto událostí, připravili, chystají a zvou na pietní akt ve 12 hodin, který se odehraje u památníku, který byl postaven na místě hromadného hrobu v Dubnici nad Váhom. Je to v areálu zbrojního holdingu, ale akce je veřejně dostupná, takže je možné se jí zúčastnit.
Kolik toho ví o tehdejších událostech slovenská veřejnost dnes?
Velmi málo, řekla bych. Bohužel si to netroufám odhadovat, ale navzdory snahám třeba kolegů z organizace In minorita je to spíš obecně přehlížená věc. Řekla bych, že osudy Romů na Slovensku za druhé světové války stojí ve stínu představy holokaustu.
Ostravská místostarostka rezignovala kvůli výrokům o Romech. ‚Situaci se postavila čelem,‘ míní starosta
Číst článek
Sám jistě dobře víte, že byl boj za připomínání genocidy Romů a Sintů v protektorátu Čechy a Morava, kterou nepřežila drtivá část obyvatelstva, zatímco na Slovensku většina Romů přežila, i když stovky, možná tisíce jich zemřely. Ten obraz holokaustu, který se ještě spojuje s koncentračními tábory v Osvětimi, v Letech u Písku, v Hodoníně u Kunštátu, je tím dominantním obrazem a jakkoliv to bylo složité, tak už tady nějaký narativ existuje.
Kdežto osudy Romů na Slovensku… Mluvili jsme o těch počtech. Je důležité si uvědomit, že koncentrační tábor v Dubnici se týkal zhruba tisícovky lidí, což byl zlomek té populace. I mezi samotnými přeživšími je to jen určitá část, která tohle zažila. Persekuce probíhaly dost jinak a i proto je složitější obraz holokaustu Romů na Slovensku zvedat, nehledě na všeobecnou ignoraci jakýchkoli informací o historii Romů.
Jak dobře znají Romové vlastní minulost?
Bylo by asi dobře se na tohle ptát jiných lidí, ale znají ji tak dobře, do jaké míry se s ní mohou seznamovat a do jaké míry konkrétní lidi zajímá. To je stejné, řekla bych, pro všechny.
Ovšem pro Romy, jak v Čechách, tak na Slovensku platí, že v rámci vzdělávání na základních a středních školách se s informacemi o své historii, která dlouhodobě souvisí s historií společnosti na Slovensku nebo v Čechách, nic nedozvídají.
Co se týče druhé světové války, tak je to maximálně na té úrovni, že Romové byli jednou z obětí nacistického pronásledování a tím vzdělávání o historii končí. Je tedy na nich, kde si informace získávají. Možnosti jsou, ale není to nějakým způsobem rámováno a oficiálněji připomínáno.
Jak se k Romům stavěl tisův režim ve Slovenském státu? A jak se s důsledky romského holokaustu vyrovnáváme dodnes? Poslechněte si celý rozhovor.
