Krvavý Drákula? Když i Turka děsí brutalita a lesy kůlů s mrtvými viselci
Správný drákula nemá být co veselý. Zvrácený smysl pro humor se připouští – leč pouze jako doplněk. Drákula musí být především „krvavý“.
V „gangsterské detektivce“ Vlastimila Rady a Jaroslava Žáka s názvem Z tajností žižkovského podsvětí vystupuje i „veselý Drakula“ Bivoj z Dařbožů. Opíjí se pivem a po čtrnáctistupňovém ležáku oblažuje okolí košilatými popěvky, jaké se nehodí ani k jeho rodu a stáří, natož k jeho posmrtnému upírskému povolání. Buší též pěstí do sudu a v opilecké pýše zahazuje při karetní hře trumfy.
Správný drákula však nemá být co veselý. Zvrácený smysl pro humor se připouští – leč pouze jako doplněk. Drákula musí být především „krvavý“. Jako jeho historický předobraz, vojvoda Vlad III. Dracul, který žil v patnáctém století a panoval ve Valašsku, části dnešního Rumuska.
DRACUL
Rumunsky Drak, ale také Ďábel. Přízvisko používali v patnáctém století dva vládci Valašska. Jeden z nich se s vydatnou pomocí spisovatele Brama Stokera vyvinul v Drákulu.
Říká se mu také Naražeč (Țepeş), a to proto, že velmi rád odsuzoval k naražení na kůl. Seriózní dějepisci tvrdí, že za dobu své vlády, rozdělené do tří časových úseků, dal na kůl narazit padesát tisíc lidí.
Smrt na kůlu je mimořádně bolestivá a někdy se na ni čeká až tři dny. Turci tento způsob popravy také rádi praktikovali - ale i jimi otřáslo, když muselo osmanské vojsko v létě 1462 při tažení proti Draculovi pochodovat lesem kůlů, na nichž viselo dvacet tisíc mrtvých. Včetně kojenců. Drsný sultán Mehmed, dobyvatel Cařihradu, složil tehdy Draculovi zvláštní poklonu. Prohlásil: „Vojvoda se znamenitě vyzná v orientálním umění vlády založeném na zastrašování, a nebude ho tudíž lehké sesadit. Ale takového hrůzovládce si ani já nemohu vážit.”
Sultán dávno věděl, co je Dracul zač. Poslové, které k vojvodovi poslal, se vrátili v povážlivém stavu. Protože odmítli smeknout turbany, dal jim je Dracul přibít k hlavě malými hřebíčky. A pak napadl turecké území. Výsledek tažení vylíčil v dopise uherskému spojenci: „Zabíjel jsem muže a ženy, staré a mladé... Zabili jsme 23 884 Turků a Bulharů, nepočítaje ty, které jsme spálili v jejich domech, nebo ty, kterým naši vojáci neodřízli hlavu.“ Jako pozornost přiložil Dracul k dopisu do Uher dva pytle plné uší, nosů a hlav.
Jenže kdo mu dal první lekce z krutosti? Turci. Vyrůstal u nich jako rukojmí.
Vypráví se o něm mnoho děsivých historek. Některé si snad mohli vymyslet jeho další nepřátelé, sedmihradští Němci; ti jsou zdrojem většiny našich informací. Přesto je zřejmé, že Vlad III. byl necitelný psychopat se sadistickými sklony. Jeho zábavy byly jiné než neškodné zábavy Bivoje z Dařbožů.
Tak třeba: Sezval na hostinu žebráky a zeptal se, zda by se nechtěli jednou provždy zbavit nedostatku a starostí. Když mu to odkývali, dal hodovní síň uzamknout a zapálit. Jindy Draculovi dva potulní mniši neprozřetelně prozradili, že by v království nebeském byli rádi co nejdříve, pokud je to ovšem vůle boží – a on je s ujištěním, že vůli boží rád napomůže, dal narazit na kůl.
Současníci líčí, že i když se Dracul choval vlídně, nepřestával působit děsivým dojmem.
Krvavý byl, děsivý také, ovšem upíra z něj udělal až irský spisovatel Bram Stoker, kterého fascinoval nejen historický Dracul, ale také četné sedmihradské (transylvánské) upírské historky. U Stokera se obojí spojilo v jeden celek. Z vojvody (knížete) je náhle hrabě. Sídlí na hradě, na němž skutečný Dracul strávil nanejvýš pár nocí - a je to Transylvánec, nikoli Valach.
RČENÍ POD RENTGENEM
Achillova pata, medvědí služba, Potěmkinovy vesnice... Známá rčení, jimž každý rozumí. Ale víme, co se za nimi skrývá? A znamenají vůbec to, co dřív? Po jejich stopách se v rubrice RČENÍ POD RENTGENEM vydává Milan Slezák, zahraničněpolitický analytik Českého rozhlasu se zálibou v historii a filosofii.
A to víte, že nebýt Zikmunda Lucemburského, „Lišky ryšavé“, nebyl by žádný Dracul, a tudíž ani drákulové? V Uhrách panoval Zikmund dlouho předtím, než se dostal k vládě v Čechách. Valašsko bylo uherským vazalem. V roce 1431, ve snaze připoutat ho k sobě úžeji, udělil Zikmund jednomu kandidátovi na valašský trůn insignie dračího řádu. Ten řád založil sám Zikmund, řádoví rytíři mu měli pomáhat v boji proti Turkům.
Valašský laureát dračího řádu si začal říkat Dracul. Jmenoval se Vlad - stejně jako jeho druhorozený syn, který pak zdědil jak valašský trůn, tak otcovo přízvisko. A právě to je náš Naražeč.