Byli jsme zvyklí touhle dobou na horách lyžovat, ne se bát lesních požárů, říká rakouský vědec Vacik
Lesní požáry se v rakouských Alpách, stejně jako v jiných lesích, objevovaly v letních měsících vždy. V posledních letech ale i v Alpách zažívají abnormální sezóny. „Občas jsme pozorovali, že sezona požárů začne velmi brzy – už na jaře v březnu nebo dubnu. Nebo naopak trvá velmi dlouho a ještě na konci listopadu nebo v prosinci přetrvává nebezpečí požárů,“ komentuje Harald Vacik z Univerzity přírodních zdrojů a aplikovaných věd o životě ve Vídni.
Loňské jarní měsíce byly v tomto ohledu rekordní. „Jen v dubnu jsme zaznamenali více než stovku lesních požárů. Bylo to především kvůli velmi suchému jaru,“ připomíná vědec s tím, že ale nejde o pravidlo. Příroda je naopak mnohem méně předvídatelná.
„Obvykle lidé v Rakousku v zimě očekávají, že pojedou lyžovat a nebudou se muset bát, že způsobí lesní požár,“ stýská si vědec.
„Každá sezóna je jiná. Zaznamenali jsme ale to, že se zvyšují počty různých narušení a disturbancí. Víme, že máme silnější bouře, takže se ve větší míře vyskytují polomy způsobené větrem. V jejich důsledku pak v těchto místech dochází k napadení kůrovcem, protože je tam pro něj hodně vhodného materiálu. Na to navazuje kaskáda dalších problémů,“ pokračuje.
Stromy oslabené kůrovcem jsou pak vhodným palivem, takže se na nově vzniklých mýtinách vyskytují právě požáry. „Řekl bych ale, že kůrovec a polomy představují hlavní problém rakouských lesů,“ shrnuje potíže Vacik z vídeňské univerzity.
Evropa zažívá nejhorší sucho od dob Římské říše, na vině je hlavně změna klimatu, vyplývá ze studie
Číst článek
Les se musí přizpůsobit
Udržet za takové situace lesy v současné podobě se jeví jako nemožné. Lesy a péči o ně bude nutné adaptovat novým podmínkám.
„Dnešní předpověď počítá s tím, že 1400 metrů nad mořem by mohlo vypadat jako dnešních 1000 metrů s ohledem na změnu teploty zhruba o 4 stupně. To znamená, že druhová skladba stromů by se musela přizpůsobit. To ale prostě nemůžete udělat lusknutím prstu,“ nastiňuje Vacik důvody, proč se touto otázkou je potřeba zabývat už nyní.
„Když je dnešní les s převahou jehličnatých stromů šedesát let starý, mohli byste počkat, než budou stromy devadesát let staré. A pak začít. Takže zbývá třicet let a vy můžete přijmout to riziko a lesy ponechat. I když víte, že za třicet let ty stromy nebudou adaptované na okolní podmínky. Na druhou stranu – teď byste měli značné ekonomické ztráty. Jako vlastník lesů budete muset dělat kompromisy,“ říká.
„Vzhledem k tomu, jak dlouho trvá obměna stromů v lese, je třeba určit vhodný čas, kdy s tím začít.“
Harald Vacik
V lesním hospodářství proto už nyní přicházejí s opatřeními, která by měla pomoci v transformaci. „Jde o zvýšení rezistence lesa – posílení jeho odolnosti. A to změnou složení druhů. Jsou stromy, které jsou lépe přizpůsobené novým podmínkám, nebo jsou odolnější vůči škůdcům,“ přibližuje Vacik plán, jak lesům pomoci.
„Vzhledem k tomu, jak dlouho trvá obměna stromů v lese, je třeba určit vhodný čas, kdy s tímto přechodem začít, aby mohlo k adaptaci dojít. Proto musíme vypracovat plán, kdy les prořezávat a kdy se pustit do výsadby nových druhů,“ dodává.
S tím vědcům pomáhají různé nástroje, především pak specializované počítačové programy, které dokážou virtuálně simulovat růst lesa.
„Vidíte v nich, jak bude les vypadat za padesát nebo sto let. Můžete vypočítat ekonomické výnosy a ztráty, indexy biodiverzity nebo výkonnost různých služeb, které les poskytuje. Na základě těchto dat pak zvolíte optimální strategii,“ popisuje dnešní možnosti Vacik.
Otazníky zůstávají
Přestože plán obnovy a adaptace rakouských lesů má poměrně jasné obrysy, stále existují otázky, na které vědci neznají odpověď a které by pro úspěch celé transformace mohly být klíčové.
„Máme spoustu různých nápadů, jaké druhy bychom mohli použít. Známe cizí stromy, které bychom mohli vysadit místo našich domácích druhů – ať už jde o dub červený, douglasku nebo další druhy jedlí. Chybí nám ale informace o jejich růstovém potenciálu,“ varuje vědec.
A přiznává: „Nejen že nevíme, jestli mohou přežít na určitém stanovišti po příštích pět až deset let. Ale neznáme ani celý jejich životní cyklus, tedy padesát až sto let. Mohou tady být nějaké nemoci, škůdci nebo další problémy s růstem v pozdějších letech.“
„Víme velmi dobře, jaké stromy jsou v našich podmínkách souladu. Když zavedeme nové druhy, nevíme, jaké může mít jejich kombinování výsledky.“
Harald Vacik
Potenciální problém taky může způsobit to, že by nové druhy les nemusel přijmout za své. „Víme velmi dobře, jaké stromy jsou spolu v našich podmínkách souladu, jak se doplňují s podhoubím a celým kořenovým systémem. Jak se vzájemně přizpůsobují s fotosyntézou a podobně. A když zavedeme nové druhy, nevíme, jaké může mít jejich kombinování výsledky,“ poukazuje na komplikovanost celého ekosystému Vacik.
Proto zatím vědci přistupují především k drobným adaptacím. Na nich chtějí získat empirická data, která by potvrdila jejich modely a předpovědi.
„Doufejme, že nakonec přijdeme s nějakým opravdu dobrým řešením. Protože jediné, co víme jistě, je, že toho stále nevíme dost,“ uzavírá Harald Vacik z Univerzity přírodních zdrojů a aplikovaných věd o životě ve Vídni.
