Kočky jsou paranoidní pesimistky. Rozhodně nepatří do každé rodiny, varuje veterinářka
Veterinářka a zvířecí psycholožka Martina Načeradská bytostně nesnáší množírny, zvířata jako taková miluje. Kdo by si ale jakékoli zvíře rozhodně pořizovat neměl? Proč by měli rodiče hodně přemýšlet, než dítěti kočku nebo psa pořídí? A proč vám třeba kočka čůrá mimo záchodek? Načeradská odpovídala v pořadu Hovory na Českém rozhlasu Plus.
Veterinářka není první, kdo varuje před množírnami nebo pořizováním zvířete pod stromeček. „Teď mám případ, kdy se na sídlišti pohybovalo vyhozené kotě hned druhý den po Štědrém dnu. Dárek, který někdo nechtěl. Skončilo to s ní dobře, ale tak to není pokaždé,“ vypráví.
Tvrdí, že dokud si lidé budou zvířata kupovat „na bazoši“, když chtějí ušetřit, nebo jim prostě nedojde, co se tady děje, tak množírny psů nebo třeba koček nikdy nezmizí.
„Dnes už to většina těch, co za mnou přijdou, i ví, že se stali obětí podvodu. Ale pokud tady bude pořád konzumní způsob života, kdy jeden den u někoho vidím krásného buldočka a chci ho mít teď hned, a nejsem ochoten počkat, tak to bude stejné,“ míní Načeradská.
„Co si o množírnách myslím? To se nedá říct slušně. Když mi pod rukama umírá štěně, jen protože někomu přišlo jako dobrý nápad vydělávat na zvířatech místo na prodeji nějakých hrnců… Je to pro mne opravdu hrozné. Pro člověka, který miluje medicínu a považuje pomoc zvířátkům za své poslání,“ odpovídá upřímně. Jak je to se zvířaty a dětmi?
Dítě vs. pes a kočka
„Jsem zastáncem toho, aby se děti o nějaké zvíře staraly. Z nějaké studie dokonce vyšlo, že mají empatii úplně jinde, než ty, co zvíře nikdy neměly. Žijeme teď v nesmírně konzumní společnosti, a tak se docela často setkávám s tím, že si dítě jeden den řekne, a druhý den je zvířátko doma,“ popisuje veterinářka.
Jenže záleží na věku dítěte. V šesti až sedmi letech děti nemají schopnost vůbec domýšlet, co péče o kotě nebo štěně znamená. Je tak víc než jasné, že když rodiče pořídí ratolesti zvíře, budou se muset o něj starat sami.
„Do štěněčí školky mi přišla asi sedmiletá holčička se štěnětem výmarského ohaře. Už v té době byli velikostně tak jedna ku jedné. Maminka na to klidně řekla, že holka chtěla psa, tak se o něj taky bude starat. Ale nebude. Podle studie o vývoji mozku je člověk schopen domýšlet následky svých činů až někdy v 25 letech. U některých lidí mám pocit, že to nedomýšlejí až do konce života,“ tvrdí Načeradská.
Co je prý nejdůležitější si uvědomit, je, že když si vezmete kočku a psa, zvíře k sobě připoutáte na minimálně dalších 15 let. „Spousta dospělých by si neměla pořizovat zvířata, ale plyšovou hračku. Mají je jako nějaký doplněk – ke kabelce, k životnímu stylu, nebo jen protože má psa někdo, v kom se shlídli,“ přidává zvěrolékařka.
Zvířata obohacují život
Láskou ke zvířatům je prý už definitivně postižená. „Manžel, se kterým jsem víc než 20 let, mi říká, že nemůžu zachránit všechny. Jen se snažit pomáhat tam, kde to jde. Takže doma mám teď momentálně tři kočky,“ říká.
Nejdřív měla doma křečky, postupně jich bylo 22. „Ve 14 letech si mne našla má první kočka, ta bohužel skončila pod koly auta. Pak přišly další a další. Od té doby mám doma nějakou vlastně nonstop,“ svěřuje se s tím, že kočky považuje za své chlupaté děti.
„Teď jsme přišli o nejstarší, 14letou kočku a bylo to strašně smutný. Kocour, který se mnou vystudoval veterinu, mi umřel v náručí, když mu bylo 12. Je to něco, na co nikdy nezapomenete, ale to zvíře váš život nesmírně obohacuje.“
Útulky se bojí zániku. ‚Porušují zákon, to není problém mého návrhu,‘ říká poslankyně ANO
Číst článek
Načeradská se kromě jiného věnuje i psychologii zvířat. „To není samozřejmě tak, že si kočka lehne na gauč a bude si se mnou povídat. Ale řeším problém, se kterým za mnou majitel přijde,“ vysvětluje s tím, že nejčastější dotazy se týkají hygieny.
„Když kočka čůrá mimo svůj záchodek, tak má na 99 procent nějaký zdravotní problém. Třeba infekci močových cest, bolí jí to, takže se snaží chodit jinam, jestli to tam náhodou nebude bolet míň. Taky ji může bolet břicho,“ uvádí příklady.
„Jako nečistotný pes se začne projevovat ten, co ho bolí zuby. Takže nejdřív musím vyloučit zdravotní problém a současně se ptám, jak vypadá domácí prostředí.“
Kočka = paranoidní pesimistka
Často také zjistí, že se zejména větší kočičí plemena do WC nevejdou. „Když se tam ani neotočí, tak tam prostě chodit nebude,“ shrnuje Načeradská. Pro takovou kočku je život v bytě nepřirozené prostředí. To přirozené je les, statek a potřebují společnost.
Zvíře má doma každý druhý Čech. Nejpopulárnějším mazlíčkem je pes
Číst článek
„Když je máme doma, tak se nudí. Nejčastěji se přežírají. Ale ony potřebují zábavu, takže nejlíp svého sourozence, prostě mít kočky dvě. To je zase problém u lidí, pro které je kočka jen nízko údržbový pes,“ míní.
O kočkách se říká, že to jsou takoví paranoidní pesimisti. „Jsou přesvědčeni, že všechno, co se kolem nich děje, je jen proto, aby jim to ublížilo. A pokud se dostane do rodiny k dítěti, které má nějaký psychický problém, které není schopno ovládat svou zlost, bude hodně trpět,“ popisuje veterinářka.
Mluví tak o autistických dětech nebo dětech s ADHD, tedy těch, které nepochopí, že musí být v klidu. „Kočka nesnáší, když kolem někdo běhá, řve a mlátí věcmi. Přestavte si, že by i kolem vás běhal slon a do všeho kopal. Kočka neví, co se děje a hlavně se bojí. A pořád je to malá šelmička,“ dodává Martina Načeradská.