Šumava je otevřená učebnice. I nás občas překvapuje, jak se příroda chová, říkají správci národního parku
Národní park Šumava letos oslavil 32 let od svého založení, Chráněná krajinná oblast Šumava 60 let existence a už při jejím zakládání bylo jasné, že podobné horské smrčiny, pralesy, slatě, rašeliniště a karová jezera nemají v Evropě obdoby.
Když byl v roce 1991 založen na základech CHKO Šumava náš největší národní park, mnozí si kladli otázku, v čem se bude park lišit od CHKO, a když pak za deset let vznikly spory kvůli kůrovci, někteří tvrdili, že status výjimečné ochrany je celé Šumavě spíš na škodu.
„Buková slať je místo, které ukazuje, jaký je cíl národního parku, protože u Šumavy to dlouho nebylo jasné. Národní park má být divočina, tady z toho lesa na nás dýchá temnota,“ říká ředitel správy Národního parku Šumava.
„V roce 2017, kdy vyšla novela zákona, tak se vyjasnilo postavení národních parků. Do zákonů se dostalo, že národní parky by měly mít většinu plochy v přírodních procesech. To znamená, že tam nebude hospodařit a nic jiného dělat,“ dále vysvětluje.
Jak je to s Národním parkem Šumava dnes a jaký je jeho hlavní úkol? Bude existovat i v budoucnu a jak by měla celá oblast vypadat za 50 let? Naturu v nejcennějších částech Šumavy s ředitelem správy NP Šumava Pavlem Hubeným a krajinným ekologem Miroslavem Černým natočila Markéta Ševčíková.
