Chybí systém péče o zraněné šelmy, říká stopařka vlků Kadlecová. Případ vlčka Bubly by to mohl změnit
Vlků v českých lesích přibývá a případ vlčete Bubly, které přežilo střet s autem a nyní se zotavuje v Pavlovicích u Vlašimi, ukázal velkou podporu, které se tyto šelmy mezi lidmi těší, ale zároveň také obavy, které vyvolávají. „Vlk jako takový v lidech vždycky ve srovnání s jinými zvířaty vyvolával mnohem silnější emoce, ať už pozitivní nebo negativní,“ popisuje stopařka vlků Štěpánka Kadlecová v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.
Zájem lidí o osud vlka Bubly, tedy pětiměsíčního štěněte, které našli houbaři těžce poraněné o posledním zářijovém víkendu, je velký. Čekala jste to?
Nečekala, jsem z toho dost překvapená.
Je podle vás pravděpodobné, že se vrátí do volné přírody?
U tohoto vlka to bohužel asi možné nebude, i když se snažím si držet drobnou naději. Bohužel mu ale neodborný postup dveře do volné přírody zavřel. Nechci, aby to vyznělo jako kritika záchranářů. Dělají, co je v jejich silách, s nejlepším vědomím a svědomím.
0:13
Sražený vlk je po operaci. Na pomoc se vybralo 2,5 milionu korun, v záchranné stanici mu postaví výběh
Číst článek
Se záchranou vlků chybí v Česku zkušenosti a ministerstvo životního prostředí zaspalo s přípravou plánu, jak v podobných případech postupovat. V zahraničí je ale spousta příkladů, kdy se povedlo zraněného vlka vyléčit a vrátit do volné přírody.
Jaký by byl správný postup?
Zaprvé by se zraněnému vlkovi mělo okamžitě dostat veterinární péče, což v případě vlka Bubly nešlo, protože byl víkend. Nyní se mluví o tom, že by mělo být nakontaktováno několik veterinářů po celé republice, kterým se zavolá, když se něco podobného stane, ale je to teprve v jednání.
Při ošetřování vlka by měl být minimalizovaný kontakt s lidmi: neměli by k němu chodit, natáčet u něj reportáže, nemazlit ho. Sahal by na něj měl jen veterinář, a to i z toho důvodu, aby byl vlk v co nejmenším stresu, protože každé setkání s člověkem je pro něj obrovský stres.
Před úspěšným návratem uzdraveného vlka do volné přírody by se měl provádět intenzivní monitoring oblasti, kde byl původně nalezený, aby bylo jasné, ke které smečce patří, a aby se mohla vybrat nejvhodnější lokalita pro vypuštění, ke kterému by vždy mělo dojít s telemetrickým obojkem.
Štěpánka Kadlecová
Štěpánka Kadlecová je doma v Krušných horách a momentálně je na mateřské dovolené. Již šest let je koordinátorkou vlčích hlídek v Hnutí DUHA Šelmy. Společně s kolegy školí také nové zájemce o stopování vlků.
Dochází ke srážkám vlků s auty často? Jak vás poslouchám, tak to zní, jako kdyby se to řešilo poprvé.
Stává se to několikrát do roka, ale vždy jsme zatím našli vlka už po smrti, takže tohle je poprvé, kdy se sražený vlk našel a byl naživu.
Takže by to mohlo být k něčemu dobré, jestli se to tak dá říct, například že to přispěje k vytvoření systému, jak zachraňovat zraněné vlky?
Ano, je to takové to typické „řešíme problém, až když nastane“, snad to ale zachrání další vlčí životy.
Už jste naznačila, že vlk Bubla se do přírody nejspíš nevrátí, co s ním bude dál?
To je otázka, kterou nedokážu zodpovědět. Myslím, že to teď neví nikdo. Jediná informace, která vyšla za veřejnost, je, že by se měl vrátit do záchranné stanice na Bublavě, kde by pro něj měli připravit kvalitní výběh. Pro vlka je nutné vybudovat kvalitní výběh, ze kterého se nedostane, protože se o to pravděpodobně bude pokoušet.
Vlci vždy vyvolávali emoce
Část lidí vlky, nejen Bublu, podporuje a fandí jim, další část je odmítá a ve volné přírodě je nechce. Proč to tak je?
Vlk jako takový v lidech vždycky ve srovnání s jinými zvířaty vyvolával mnohem silnější emoce, ať už pozitivní nebo negativní. Pokud narážíte na chovatele hospodářských zvířat, tak já vždy jako příklad uvádím Krušné hory, kde jsem v kontaktu s několika chovateli a ti s vlky nemají až takový problém, jak to vypadá v médiích nebo v komentářích na sociálních sítích.
Existují cesty, jak stáda před vlky chránit, například pomocí pasteveckých psů a přenosných elektrických ohradníků. Škody jsou pak minimální – neříkám že nulové, ale minimální. Mnohem menší, než mají jiní farmáři, kteří odmítají jakýkoliv ústupek ze své strany.
Jaký je vůbec stav vlčí populace v Česku?
Vlků přibývá – přirozenou cestou, není to tak, že bychom je my jako lidé nějak vraceli zpět. Vypozorovali jsme, že každý rok v Česku vznikne alespoň jedno nové teritorium. Podle posledních oficiálních dat máme po celém Česku 22 vlčích teritorií, z toho tři v Krušných horách. Celkem je v Česku odhadem sto vlků.
Zakódovaný strach a kritické myšlení
Vy sama se už šest let věnujete stopování vlků. Chodíte na tzv. vlčí hlídky. Jak tedy vlky počítáte?
Stopování vlků není moje zaměstnání, je to většinou na dobrovolné bázi. Je to pro mě životní náplň. Vlky sčítáme pomocí fotopastí a v zimě podle stopních drah. Sledujeme počty ve smečkách, ty se ale v průběhu roku mění. Když se zadaří, ve smečce se narodí vlčata, ale zároveň se 60 procent z nich nedožije prvního roku života.
Jak to?
Důvodů je několik. Hlavní je ale ten, že vlčata jsou ještě děti, které se teprve učí, zima je pro ně náročné období, kdy se od nich už očekává, že už budou lovit, ale nemají zkušenosti. Další problém jsou silnice, což se teď ukázalo. Sražený vlk Bubla je také vlče.
2:38
Sražený vlk dostal jméno Bubla a rychle se zotavuje. Staví se na zadní nohy a stěhuje vybavení výběhu
Číst článek
Kolik lidí jako jste vy, vlčích stopařů, v Česku máme?
V Krušných horách jsme dva, respektive dvě, plus můj partner, já jsem hlavní koordinátor a hlavní stopař. Pak máme tým dobrovolníků, kteří se zapojují různou měrou. Po celé republice náš pravidelných stopařů může být tak dvanáct.
Vy sama už jste vlka potkala?
Za šest let, co vlky monitoruji, jsem to štěstí ještě neměla, i když vím, že byli blízko. Vlci ale nemají žádný zájem na tom se s lidmi setkat, mají výborný sluch a čich a vědí o nás mnohem dřív, než si jich všimneme. Znám lidi, kteří se s vlkem setkali, ale bylo to jen na pár sekund, stejně jako jakékoliv jiné lesní zvíře vlk před člověkem uteče.
Takže pro turisty nepředstavuje vlk při výletu do lesa nebezpečí?
Ne, nepředstavuje a je neustále potřeba to opakovat, protože v lidech je strach z vlků zakódovaný, je to přirozené. Vlk je šelma, která se živí lovem a masem a je kolem ní historicky spousta mýtů a pohádek. Měli bychom ale také zapojit kritické myšlení a přečíst si něco o vlcích, protože je spoustu různých výzkumů, které ty mýty vyvrací.
