Kanadský umělec François Brunelle od roku 1999 cestuje po světě s cílem najít dvojníky, které poté společně fotí do projektu I’m not a look-alike!. Jeho kolekce portrétů zaznamenala ohlas nejen na sociálních sítích, ale zaujala i vědeckou oblast, konkrétně španělského výzkumníka Manela Estellera. Ten se dříve podílel na výzkumu fyzických rozdílů identických dvojčat, při kterém ho zaujal právě opačný jev.

Sestavil proto tým odborníků, který následně oslovil 32 dvojic, jež Brunelle nalezl v různých částech světa, aby se studie zúčastnily. Tito lidé mezi sebou nemají žádný příbuzenský vztah, jejich kořeny v některých případech dokonce sahají na úplně jiné kontinenty.

Stejné genetické varianty

Za použití trojice systémů na rozpoznávání obličejů z této skupiny bylo vybráno 16 párů, u kterých software vyhodnotil jejich podobnost zhruba stejně, jako by tomu bylo u identických biologických dvojčat. Výzkumníci těmto lidem odebrali vzorky DNA, nechali je vyplnit dotazníky o svém životě a podrobili je dalšímu zkoumání.

Výsledky ukázaly, že tyto dvojice sdílí mnohem větší podíl genetické informace než je mezi lidmi běžné, zejména šlo o tzv. jednonukleotidové polymorfismy. „Dokázali jsme, že je zcela běžným jevem, že řada různých genetických variant je u dvojníků stejná,“ uvedl Esteller. To je informace, která doposud vědecky nikdy nebyla ověřena.

Výzkum se zaměřil ale i na další faktory, které by v tomto případě mohly hrát roli. „Existuje důvod, proč ti lidé nejsou zcela stejní,“ vysvětluje Esteller.

Vnější vlivy nemají význam

Část studie se tak věnovala i okolním vlivům, zejména mikroorganismům, které lidské tělo ovlivňují, tedy bakteriím, virům i mikrobům. Ty naše těla získávají podle jejich okolního prostředí. V tomto případě vědci pozorovali mnohem větší rozdíly, což vyloučilo, že by na podobě mohly mít podíl třeba jednotlivé životní podmínky či sdílené zážitky.

„O jejich podobnosti tak rozhodla čistě genetika,“ řekl Esteller. Navzdory tomu ale došel k dalšímu překvapivému závěru. Lidé, kteří se výzkumu zúčastnili, totiž nevykazovali pouze fyzickou podobu.

Výsledky ukazují, že dvojice, aniž by předtím byly nutně v kontaktu, mají také společné návyky jako třeba kouření. Dále také dosáhly podobného vzdělání nebo podobně váží.

Budoucnost pro zdravotnictví

Autoři si uvědomují, že zkoumaný vzorek je malý, přesto věří, že statistický význam přeci jenom má. Podle nich by se ani s větším vzorkem výsledky příliš nezměnily. Zároveň je podle nich možné výsledky efektivně uplatnit i v praxi.

Potenciál vidí například v medicíně. Lidé s podobnou DNA totiž bývají náchylní ke stejným onemocněním, jež z genetických informací pramení. Doktoři by tak mohli tyto informace v budoucnu využít k analýze tváře, ze které by se mohl stát způsob, jak předběžně určit riziko některých z těchto nemocí.

Zároveň také upozorňuje na možné riziko pro používání softwarů k rozpoznání obličejů, které se stávají čím dál častější součástí v kyberbezpečnosti i třeba bezpečnostních systémů na letištích. „Z výsledků lze říct, že tyto systémy nejsou spolehlivé a může se stát, že dvě různé osoby zamění,“ řekla pro CNN vědkyně Karen Grippová.

Každý má možná dvojníka

Fakt, že za podobou dvojníků stojí primárně genetika, tak víceméně znamená, že jejich existence je spíše důsledek náhody, kterou podporuje populační růst. S rostoucím počtem lidí na světě tak roste i pravděpodobnost, že se shodné genetické variace objeví i u dalších lidí, kteří jinak nejsou příbuzní.

„Myslím, že každý z nás by právě teď někde mohl najít někoho, kdo vypadá skoro stejně jako my. Dvojníka,“ uzavírá poznatky vedoucí výzkumu Manel Esteller.

Miroslav Harant Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít